Česká republika: Pracující se mohou postavit útokům vládnoucí buržoazní třídy na své životní a pracovní podmínky, jakož i na podmínky svého boje, pouze jednotně – spolehnutím se na vlastní sílu a obnovením třídně orientovaného boje

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements

Česká republika : Pracující se mohou postavit útokům vládnoucí buržoazní třídy na své životní a pracovní podmínky, jakož i na podmínky svého boje, pouze jednotně – spolehnutím se na vlastní sílu a obnovením třídně orientovaného boje

Pouze síla, a nikoli tlachání, je to, čemu rozumějí šéfové a jejich kapitalistický stát; jak jsme napsali v roce 2023:

„Každopádně, čeho největší odborový svaz v průmyslu, OS KOVO, nedosáhl za čtyři roky takzvaného vyjednávání, se podařilo pracujícím [Nexen Tire] vymoci (…) tím, že nakonec vstoupili do časově neomezené stávky“

Prostředky a metody boje – jako je neomezená stávka – jsou páka k prosazení zájmů pracujících!

Politické elity v zájmu národního a mezinárodního kapitálu schválily větší nejistotu pro pracující: 1. delší zkušební dobu, až na maximálně 4 měsíce, kterou samozřejmě všechny personální oddělení budou okamžitě následovat jako standard, u smluv na dobu určitou až do poloviny délky trvání smlouvy (například u smlouvy na 1 rok může zkušební doba trvat až 6 měsíců!); 2. pracovní poměr na dobu určitou, pokud se jedná o náhradu za dočasně nepřítomného zaměstnance (mateřská dovolená, rodičovská dovolená...), může být bez omezení opakovaně prodloužen (maximálně na 9 let); 3. zkrácení výpovědní lhůty (výpověď bez udání důvodu z důvodu volebního roku nebyla schválena); 4. možnost vykonávat práci na částečný úvazek během rodičovské dovolené je stvrzením ekonomické bídy; 5. odpočinek může být zkrácen v případě vágně definovaných „jiných mimořádných událostí“, což je krok vstříc zaměstnavatelům, kteří by jej chtěli zneužívat, například v případě personálního podstavu atd.

Jde o zásadní zákon, který je součástí celé řady protidělnických zákonů, jimiž kapitalistický stát brání třídní nadvládu a vykořisťování pracujících, ale i kdyby tato úprava nebyla schválena, v podstatě by se nic nezměnilo: útok na pracovní podmínky pracujících by pokračoval a ještě se zintenzivnil v důsledku prohlubující se ekonomické krize a nutnosti kapitálu snižovat náklady na pracovní sílu, s tichým souhlasem současných odborových aparátů, které svou oddaností třídní spolupráci, dobrému stavu národního hospodářství a sociálnímu smíru opakovaně prokázaly, že jsou brzdou boje a zrazují nejen všeobecné zájmy proletariátu, nýbrž i jeho bezprostřední zájmy. To, co skutečně určuje postavení námezdních pracujících, je poměr sil, jaký nastolují vůči zaměstnavatelům svou organizací a mobilizací výlučně na obranu svých zájmů, kdy zaměstnavatelům vnucují své podmínky jednotou, bojem a třídní solidaritou. Mezi šéfy a pracujícími se lze v oblasti ekonomických a pracovních podmínek mnoho změnit, je-li docílená shoda výsledkem boje třídního charakteru, tj. boje vedeného za výlučně proletářské požadavky s použitím prostředků a metod boje třídního charakteru. Prostředku a metody boje třídního charakteru jsou takové pouze tehdy, jsou-li neslučitelné se zájmy zaměstnavatelů (neomezená stávka bez předchozího varování, vyjednávání bez přerušení stávky, boj proti stávkokazům prostřednictvím stávkových hlídek a propaganda v jiných továrnách a dělnických čtvrtích atd.).

Boj třídního charakteru je jediným základem, na kterém mohou znovu vzniknout proletářské organizace bezprostřední obrany, bez nichž proletáři nejsou s to čerpat poučení z bojů a posilovat svou schopnost znovu vyrazit do boje pokaždé, když šéfové a jejich stát se snaží vzít zpět ústupky, které byli nuceni učinit.

V květnu byla schválena fúze čtyř sociálních dávek a pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení) do jedné „superdávky“. Ministerstvo Lidové strany, které přišlo s „superdávkou“, nyní bagatelizuje výsledky orientační kalkulačky sociálních dávek Centra pro společenské otázky SPOT, podle které i skupina takzvaných zranitelných, tedy nízkopříjmová část proletariátu, jako jsou některé samoživitelky, samostatně žijící senioři nebo proletářské rodiny s dětmi, které platí vysoké nájemné, přijdou o tisíce korun na sociální pomoci. Zástupci ministerstva „vnímají“ kritické připomínky a snaží se „rozptýlit“ obavy, že již v lednu zveřejněné scénáře neodpovídají realitě: co se ale skrývá za touto „superdávkou“?

Sociální pomoc není altruismem buržoazie, ale politickým nástrojem ke zmírnění sociálních pnutí pod tlakem dělnického hnutí, aby se předešlo sociálním nepokojům a zajistila se reprodukce pracovní síly nezbytné k chodu celé výrobní mašinérie země. Tato sociální pomoc je hrazena zčásti z nadhodnoty, vysáté z námezdně pracujících ve formě neplacené doby práce, zčásti prostřednictvím daňového systému a odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Tato pomoc je poskytována v případě, že individuální tržní mzdy nestačí k reprodukci pracovní síly. Tyto dávky místo toho, aby zmírňovaly se zhoršující se životní podmínky proletariátu, jsou výrazem rozporu mezi produkcí a reprodukcí pracovní síly v kapitalismu. Útok na sociální pomoc, který se vydává za nejlepší opatření proti chudobě proletářů, je ve skutečnosti způsobem, jak snížit náklady na práci mimo přímou mzdu a tlačit nezaměstnané a chudé k přijetí práce za nižší mzdy, protože „dávky“ mají být privilegiem, nikoli právem – což je ideologicky využíváno k rozdělení proletariátu stigmatizací příjemců dávek. Ve skutečnosti jde o navrácení větší části nadpráce-nadhodnoty, obvykle přisvojované kapitálem, zpět podnikům (nižší výdaje mohou přispět ke snížení zatížení podniků, k jejich podpoře…) s cílem zlepšit konkurenceschopnost podniků a přenesení části nákladů nesených podniky na jednotlivce a rodiny, což ještě více oslabuje již tak slabé kolektivní vazby a posiluje poslušnost vůči požadavkům podniků přistoupením na nízké mzdy ze strachu, že skončí na sociálních dávkách: chudoba musí být lekcí poslušnosti!

Pracující třída musí rozpoznat, že tyto útoky je třeba brát jako přímý útok na její životní podmínky; jako tvůrci veškerého bohatství již byli v kapitalistickém výrobním systému zbaveni všeho: celý produkt společenské práce jim je systematicky odnímán a námezdním systémem byli degradováni k pouhému přežívání a reprodukci své pracovní síly. Samotná existence námezdní práce a její společensko-politický kontext musí být odstraněny revolučním třídním bojem.

Pokud jde o novelu § 403 trestního zákoníku, která již byla schválena Poslaneckou sněmovnou a čeká na schválení Senátem a podpis prezidenta, do té byly 22. dubna 2025 přidány některé změny umožňující trestat podporu a propagaci komunistického hnutí, a to i odnětím svobody na jeden až pět let. Poslanec vládní strany podtrhl, že zavedení tohoto „symbolického“ zákazu (neboť k represi lze již nyní kreativně využívat stávající formulace o „třídní nenávisti“ nebo „zášti vůči jiné skupině osob“) komunistické propagandy jako nástroje právního řádu je také budoucí „otázka prevence před touto hrůznou komunistickou ideologií“. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který se podílel na změně pozměňovacího návrhu, má pravdu ve dvou bodech: 1. že „v kořenech komunistického učení a v kořenech marxismu je jedno slovo – násilí [a] že nemůže dojít ke změně bez použití násilí“, a že v „návrhu (…) nejde o ideologii, ale o ochranu demokratického právního státu“. Přesné znění pozměněného § 403 trestního zákoníku zní: „Kdo založí, podporuje nebo propaguje (…), komunistické a jiné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá (…) třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let“.

Nejedná se o opatření namířené proti demokratické „levicové“ politice: nelze být komunistou, nelze tvrdit, že cesta k emancipaci dělnické třídy kulminuje v násilném nahrazení buržoazní státní moci proletářskou a komunistickou.

Každý trochu uvědomělý pracující, každý proletář, ví, stejně jako buržoazie před Karlem Marxem, o existenci společenských tříd, o jejich protikladech a boji mezi nimi; cítí, prožívá tuto objektivní pravdu. Pracující, i na nejnižší úrovni ekonomického/pracovního konfliktu, cítí, že jejich zájmy jsou v rozporu se zájmy šéfů, kapitálu.

Ve svých bojích a stávkách zažívají útoky nepřátelské propagandy vládnoucích tříd, orgánů buržoazního státu: jak jsou protesty téměř vždy přeměněny v impotentní pokojné procesí, zatímco stávkové pikety jsou rozháněny a rozbíjeny policií.

Principy třídní strany jsou principy ekonomického determinismu. Prvotními příčinami historických a společenských událostí jsou ekonomické faktory. Na jejich základě je společnost rozdělena na třídy, jejichž zájmy jsou protichůdné a které mezi sebou bojují: povaha a průběh třídních bojů určují a objasňují politické události. V současné historické době probíhá boj mezi kapitalistickou třídou, která vlastní výrobní prostředky, výrobu a prostředky distribuce, a proletariátem. Na rozdíl od toho, co tvrdí liberální a demokratické teorie, stát není nic jiného než bojový orgán v rukou kapitalistické třídy, která drží moc, aby zabezpečila své ekonomické výsady.

Naše marxistické studium dějin a formování kapitalistické společnosti dokazuje nevyhnutelnost boje proletariátu za své osvobození a vyústění tohoto dějinného boje v komunismus. Jak k tomu dojde? Uznáváme, že přechod od hospodářství založeného na soukromém vlastnictví a námezdní práci k hospodářství založenému na kolektivním vlastnictví výrobních prostředků a společenské práci bude možný pouze postupně. Vědecký charakter marxistické doktríny však spočívá v tvrzení, že tento hospodářský vývoj nemůže započít, aniž by se politická moc dostala z rukou buržoazie do rukou proletariátu, a popírá, že by tento přechod mohl být uskutečněn prostřednictvím demokratického zastoupení; naopak tvrdí, že k němu dojde pouze násilným střetem proletariátu vedeného třídní stranou, tj. revoluční komunistickou stranou, s buržoazním státem. Proletariát se tedy zorganizuje v vládnoucí třídu a zahájí jistě složitou éru, v níž kapitalismus, jakmile bude poražena vládnoucí buržoazní třída, ustoupí celkovému plánování hospodářství podle skutečných potřeb lidského rodu a kolektivnímu řízení celou společností, na které si lidé zvyknou díky úplné přeměně způsobu výroby a spotřeby, takže rozdělení společnosti na proti sobě stojící třídy a nutnost státu jako donucovacího orgánu vůči podrobeným třídám definitivně zmizí.

Jak proběhla buržoazní revoluce v minulosti? Továrníci, řemeslníci, obchodníci a intelektuálové, opírající se o povstání rolnických mas na venkově a proletářských mas ve městech, pod vlajkou svobody, rovnosti a bratrství, násilím svrhli moc králů, duchovenstva a šlechty a nakonec popravili krále. Gilotina se stala symbolem buržoazní moci proti jakékoli jiné moci. Nyní dějiny třídně rozdělené společnosti čeká pouze jediná revoluce: proletářská třídní revoluce svrhávající vládu buržoazie, která se v průběhu staletí stala z revoluční konzervativní a reakční, utlačovatelskou a vražednou jako žádná jiná vládnoucí třída před ní.

Pokaždé, když dojde k vlně proletářského nebo obecněji sociálního boje, se buržoazie snaží co nejrychleji a nejradikálněji bránit své zájmy, a to všemi prostředky, které má k dispozici, přičemž posiluje omezení práv proletariátu, která sama přiznala, a v mnohem větší míře kriminalizuje aktéry těchto bojů.

Parlamentní i mimoparlamentní levice již začala proti této novelizaci § 403 trestního zákoníku burácet a činí tak, jako obvykle, s rétorikou, která maří oživení a rozvoj dělnického boje a v konečném důsledku i třídního boje.

Naopak, proletáři se musí zbavit iluze, že jim buržoazní demokracie bude dopřávat svobod, že je nutné tuto demokracii rozšířit a dovolávat se její pomoci; buržoazní demokracie je ze své podstaty proti nim a představuje politickou organizaci kapitalismu a vládnoucích buržoazních tříd. Proletáři nesmějí „žebrat“ o „dobré zákony“; to by byl zdánlivý boj, který by ve skutečnosti zcela paralyzoval, místo toho musí být jejich cílem bojovat za svržení protiproletářských zákonů prostředky třídního boje.

Třídní boj, a tím méně komunismus, nejde demokratickou debatou ohledně práva předkládat „alternativní myšlenky vůči kapitalismu“, neboť to by vedlo pouze k novým legislativním formulacím, které by byly zajisté přijatelnější pro určitou část „veřejného mínění“, avšak o nic méně účinné pro společenskou kontrolu. Bylo by chybou uchýlit se k proklamacím, například s tvrzením, že skutečný socialismus, skutečný komunismus nebyl stalinistický režim s jeho totalitním vládnutím a s jeho falešně socialistickými satelity, či je zároveň označovat za vrchol lidové, moderní, chcete-li „proletářské“ demokracie, tedy v podstatě „plné“ demokracie. Pro proletáře je cestou ven z otroctví mzdy, sociálního útlaku a kapitalistických a imperialistických válek je jedině návrat k třídnímu boji za jejich osvobození se od námezdní práce, osvobození, které má jediné jméno: komunismus; budou muset nevyhnutelně bojovat prostředky a metodami třídního boje; a pouze na základě poměru sil vyplývajícího z jejich boje bude možné zvrátit tento „preventivní zákaz komunismu“.

Příští parlamentní volby se budou konat v pátek 3. a v sobotu 4. října 2025. Necháme stranou vládní strany, které jsou vykonavateli současného útoku v podobě protiproletářských zákonů, a buržoazní levice již slibuje hory doly: více bytů, masivní zvýšení mezd, funkční zdravotnictví… Sociální demokracie musí považovat pracující za idioty, pokud si myslí, že zapomněli na roli sociální demokracie v řízení kapitalistického státu v posledních třiceti letech; zbavila se svých nejviditelnějších odpudivých prvků, ale je to stále stejná buržoazní strana: strana bránící kapitalistický systém výroby, tedy vykořisťování námezdní práce, strana EU, NATO, spojenectví s největším četníkem světového kapitálu, Spojenými státy, zločinného imperialisty, který schvaluje genocidu proletářských a chudých mas v Palestině; strana, která potlačuje sociální boj a odpor proti sociální útlaku (policejní represe v období po roce 2000). I mimoparlamentní levice bude vyzývat pracující, aby volili sociální demokracii jako jedinou dělnickou stranu, i když s reformistickým a tedy nerevolučním vedením, do kterého by se sama ráda zapojila. Paradoxem je, že kritizují hnutí Stačilo! kolem bývalé stalinistické strany pro její pravicové postoje a nacionalismus, ale zapomínají, že Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) byla nesčetněkrát u vlády a prosazovala zákony proti pracujícím! Prominou jí, že nyní koketuje s pravicově populistickou Přísahou, protože je „sociální“ a „demokratická“? Tyto námluvy jsou jen způsobem, jak se dostat k milionům za hlasy a získat zpět posty, kde se rozdělují peníze z veřejných zakázek nebo jiné špinavé peníze, jako v případě aktuálního skandálu ohledně miliardy z bitcoinové peněženky, které s největší pravděpodobností pocházejí z obchodu s drogami!

Třídní komunistická strana v dávné minulosti využila volby k uplatnění taktiky revolučního parlamentarismu, kterou v roce 1920 schválila Komunistická internacionála. Tato taktika předpokládala boj proti parlamentarismu zevnitř, ale nikdy neopomíjela revoluční přípravu, třídní boj mimo parlament a jeho primární roli a nikdy nepovažovala tento prostředek za cestu k dosahování reforem! Dnes, v důsledku vývoje kapitalistického státu, který zcela očividně nabývá podoby diktatury, jak marxismus poukazoval od samého počátku, parlamentarismus stále více ztrácí na významu, volební klání jsou pouze prázdnými řečmi a v dobách společenské krize se jako poslední útočiště kapitalismu zhmotňuje diktátorská forma státu. V současné situaci proto naše strana znovu potvrzuje, že zcela ignoruje demokratické volby všeho druhu a nevyvíjí v této oblasti žádnou činnost, nýbrž soustřeďuje svou energii na všeobecnou činnost studia, propagandy, agitace a získávání nových stoupenců v rámci antikapitalistického boje, tudíž i proti demokracii a jejím mechanismům klamu a iluzí vůči proletářským myslím, a na důslednou třídní orientaci proletariátu; v kontaktu s dělnickou třídou a jejím každodenním bojem v opozici proti kapitalismu a buržoaznímu útlaku podporuje jakýkoli proletářský boj, který se rozchází se sociálním smírem a odmítá se podřídit politice spolupráce mezi třídami, podporuje veškeré úsilí o reorganizaci proletářské třídy na základě ekonomického třídně pojatého a nezávislého sdružování s perspektivou rozsáhlého obnovení třídního boje, proletářského internacionalismu a revolučního antikapitalistického boje.

• Proti zbídačování proletariátu, za silnější obranu nejchudších a nejhůře placených proletářů!

• Pryč s kapitalistickou imperialistickou válkou, ne budoucnosti, ve které budou pracující proměněni v potravu pro děla!

Mezinárodní komunistická strana

Il comunista - le prolétaire - el proletario - proletarian - programme communiste - el programa comunista - Communist Program