Francie: volební úspěch Národního sdružení (Rassemblement national, RN) a nové volby

Proti buržoazním útokům se nelze postavit lidovou volební frontou, ale antikapitalistickým třídním bojem!

Po volebním úspěchu krajně pravicového Národního sdružení (Rassemblement National, RN) a špatném výsledku vládní kandidátky v evropských volbách se president Macron rozhodl rozpustit parlament, aby mohl přistoupit k předčasným parlamentním volbám; pokud jde o něj, kampaň bude vedena ve jménu odmítnutí "extrémů" a ve jménu obrany "hodnot republiky". Na levici se strany, které se den předtím vzájemně urážely, v mžiku znovu daly dohromady, aby nejen obhájily svá poslanecká křesla, ale také aby čelily hrozbě krajní pravice a bránily "demokracii".  Pro pokřtění tohoto spojenectví si zvolily název "Lidová fronta" (Front Populaire), a to nejen proto, že název "Svaz levice" (Union de la Gauche) by příliš připomínal jednání levice ve službách buržoazního řádu, především však proto, že jim lze vyvolával mlhavé vzpomínky na antifašistický boj z 30. let 20. století - naproti tomu Lidová fronta (Front populaire) jakožto levicová koalice meziválčeného období (Socialistické strany, Radikálně-socialistické republikánské strany, Francouzské komunistické strany atd.) v podstatě sloužila ke zkrocení gigantické stávkové vlny z roku 1936.

K této nové Lidové frontě se samosebou či přímo otevřeně připojila většina odborových svazů (CGT, CFDT, Solidaires, FSU, UNSA) a skupin takzvané "krajní levice".

Opět, jako již po desetiletí, se mává údajným fašistickým nebezpečím, které představuje Národní fronta (Front National) neboli její současný nástupce, Národní sdružení (RN), aby se zmobilizovalo obyvatelstvo jako takové, a proletáři zejména, na podporu zavedeného pořádku a institucí buržoazní republiky, které jsou údajně v ohrožení.

RN je bezpochyby ve své podstatě reakční a protiproletářská politická síla, navzdory své demagogické propagandě, a její nástup k moci by nemohl představovat nic než zesílení útoků kapitalistů. Ale každému je známo, že s těmito útoky se nečekalo na vítězství RN: po vzoru socialistické Hollandovy vlády Macronova vláda v průběhu let pokračovala v nárůstu opatření namířených proti pracujícím (nedávno dokonce zákonem zpřísňujícím opatření proti nezaměstnaným) a ve stupňování represí proti všem sociálním bojům a protestům. Její imigrační zákon byl navíc koncem loňského roku prohlasován RN! Tato politika odpovídá potřebám kapitalismu v pro něj velmi obtížném období, jehož jsou úřadující vlády pouze více či méně účinnými agenty; vzestup krajní pravice ve Francii, stejně jako jinde v Evropě, odráží potřebu kapitalismu zvýšit vykořisťování, útlak a represi, a to i změnou stávající politické rovnováhy. Není to předzvěst příchodu jakési formy fašismu, jelikož demokracie umožňuje toto zhoršování ekonomických a společenských podmínek proletářů pomocí odklánění nevyhnutelné nespokojenosti na neškodný volební terén.

Volební vítězství levicových reformistických stran, které byly vždy horlivými služebníky kapitalismu s podporou odborů, jež sabotovaly všechny významné boje posledních let, by vůbec nevedlo k opozici proti kapitalistickým útokům.

Ať už příští volby dopadnou jakkoli, proletáři se mohou spolehnout jen na své vlastní síly, na svůj vlastní boj ke své obraně: na to se musí připravit, aniž by se nechali balamutit manipulátory a demagogy nové Lidové fronty, která je stejně tak zavrženíhodná jako ta stará.

Pryč s buržoazní republikou a všemi jejími institucemi!

Za jednotu proletářů všech národností, všech věkových kategorií a všech pohlaví, nezaměstnaných i pracujících!

Za obnovení nezávislého třídního boje proti kapitalismu a imperialismu!

Za mezinárodní komunistickou revoluci!