Back

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements                


 

Američané se stahují z Afghánistánu, aby měli volnou ruku jinde

 

 

ZHROUCENÍ LOUTKOVÉHO REŽIMU

      

Nic nezabralo: ani " historické" dohody podepsané v únoru 2020 v Dauhá za Donalda Trumpa mezi Tálibánem a Američany o zahájení mírových jednání, ani zbraně poskytnuté ve velkém množství afghánské armádě, ani opakované deklarace americké podpory afghánské vládě a institucím: během několika málo dní se režim v Kábulu zhroutil, jakmile se americká vojska začala stahovat, loajální jednotky odmítly bojovat, provinční úřady kladly jen minimální odpor nebo dokonce přísahaly věrnost Tálibánu.

Symbolem tohoto kolapsu byl ukvapený útěk prezidenta Ašrafa Ghaního, který ani nestihl varovat své ministry a to jen několik hodin po rozhovoru s Joem Bidenem, v němž ho americký prezident ujistil o své neutuchající podpoře, poté, co Taliban vstoupil bez boje do hlavního města... A pokud se Američanům a jejich spojencům podařilo dostat do své země tisíce vlastních lidí a svých chráněnců, pak jen díky dobré vůli těchto talibánců, které před dvaceti lety zbavili moci!

Tento kolaps je důkazem toho, že se režim v Kábulu udržel jen díky síle amerických vojáků a mezinárodním finančním příspěvkům pod záštitou Spojených států, aniž by měl pevnou podporu obyvatelstva. Jestliže se v Kábulu a ve velkých městech mohla zásluhou této nadílky rozvinout ekonomika podobná té západní a vznikla tu tak prozápadní maloburžoazní vrstva, byl to pouze jakýsi ostrůvek, zatímco velká masa obyvatelstva na venkově, kde žijí 3/4 obyvatel, ale i ve městech, stále byla tomuto stavu vzdálena a žila v podmínkách extrémní chudoby: podle odhadů nevládních organizací 9 milionů lidí, tj. více než třetina obyvatelstva, není schopna uspokojit své základní životní potřeby a trpí hladem.

 

REŽIM V KÁBULU: BÍDA MAS A OBOHACOVÁNÍ ZKORUMPOVANÝCH ELIT

 

Západní média informují o zlepšujícím se postavení žen, ale tento pokrok se týká především úzké privilegované vrstvy městského obyvatelstva. Jinde je situace zcela odlišná: Afghánistán je jednou ze zemí s nejvyšší novorozeneckou (i dětskou) úmrtností, zemí, kde chodí do školy pouze 36 % dívek ( a jen stěží 50 % chlapců) (1). Teď se dušují, že odhalují všeobecnou korupci - v zemi, kde například generálové vytvořili fiktivní armádní sbory, aby mohli dostávat podíl z amerických dotací, a kde byl první prezident Hamíd Karzáí v očích veřejnosti spojován s obchodem s opiem, jehož je země jedním z největších producentů.

Tato korupce však byla jen nevyhnutelným důsledkem americké okupace: stoupenci západní přítomnosti museli být nějak odměněni! Je snadné pochopit, proč se afghánské masy nemobilizují na obranu režimu vybudovaného pro obohacení skutečné mafie korupčníků...

Historicky byl Afghánistán vždy hříčkou vlivu různých mocnějších zemí, které do něj několikrát vtrhly nikoli kvůli vlastnímu - velmi omezenému - bohatství, ale kvůli riziku chaosu, který v oblasti představoval. Ve jménu udržení regionální stability (rozuměj: stability sovětské přítomnosti) provedli Rusové v roce 1979 invazi, stejně jako Britové v předminulém století, aby ochránili své indické impérium; a ve jménu mezinárodní stability učinili to samé Američané v století následujícím. Kvůli těmto různým vetřelcům, kteří využívali záminky nebo se opírali o vnitřní rivalitu mezi etnickými skupinami a regionálními mocenskými centry, a kvůli slabému hospodářskému a sociálnímu rozvoji země se nikdy nepodařilo dosáhnout jejího sjednocení.

 

STAŽENÍ Z AFGHÁNISTÁNU ZNAMENÁ ZMĚNU V MEZIIMPERIALISTICKÝCH VZTAZÍCH V ASII A VE SVĚTĚ.

 

Nikoliv od minulého dne se americký imperialismus snaží o odchodu z Afghánistánu, neboť se obával, že jej stihne podobný osud jako Rusy, kteří krváceli v nekonečné partyzánské válce (podporované a vyzbrojované Američany!). Obamova administrativa, jejíž členem byl i Joe Biden, už hodlala zemi opustit, ale přesvědčena armádou, že vítězství je na dosah ruky, zintenzivnila vojenské operace a zvýšila počet amerických vojáků z 30 000 na více než sto tisíc, aby jej pak snížila, když se ukázalo, že tento "nápor" nepřinesl žádné výsledky. Bylo tedy na Trumpově administrativě, aby dospěla k tomuto závěru a zahájila jednání s Tálibánem o definitivním stažení. Bidenova vláda se rozhodla tuto dohodu dodržet a rychle opustit zemi bez ohledu na bezprostřední důsledky.

Mezinárodní média prezentují stažení Američanů jako vítězství Rusů a Číňanů, ale nic není méně jisté: pokusí-li se tyto dva imperialismy zaplnit vakuum po Američanech, pak především ze strachu z "destabilizace" způsobené tímto stažením, jež vláda v Pekingu shledala "nezodpovědným". Číňané se na svém území obávají vlivu ujgurských povstalců, kteří bojují po boku Talibanu. Pokud jde o Rusy, ti v posledních týdnech uspořádali vojenské manévry s Uzbekistánem a Tádžikistánem u afghánských hranic: pro tyto pohraniční státy a Turkmenistán, vazaly Ruska, které jsou slabé a destabilizované, představuje vítězství Talibanu hrozbu pro jejich vnitřní bezpečnost.

Toto stažení je však součástí probíhající změny v meziimperialistických vztazích, která připravuje pozice pro budoucí světový konflikt.

Proletáři nesmí být na omylu: stažení z Afghánistánu neznamená, že americký imperialismus ukončí své vojenské či jiné intervence po celém světě; naopak to znamená, že s vědomím, že nemůže zasahovat všude najednou, se chtěl zbavit jedné velké šlamastyky, aby měl větší volnost jinde, kde jsou konfrontace důležitější.

V době, kdy se USA bez slávy stahovaly z Afghánistánu, dokončovala americká viceprezidentka cestu po Asii, během níž rozšířil podporu Washingtonu proti Číně i na země jako Vietnam, odkud byly Američané před 46 lety vyhnáni. Tato shoda má symbolickou hodnotu; americký imperialismus, i když oslabený vzestupem svých soupeřů, zůstává dominantním imperialismem a je schopen se po porážkách vzpamatovat. Scény chaosu na kábulském letišti nejsou debaklem; americký imperialismus je a vždy bude natolik agresivní, že nebude váhat rozpoutat nový světový konflikt na obranu svých zájmů a nadvlády. Ačkoli tato perspektiva není bezprostřední, s tempem hospodářských krizí se přibližuje.

Americký imperialismus ustupuje z Kábulu, ale stále je nepřítelem číslo jedna mas a světového proletariátu, oporou mezinárodního kapitalismu.

 

Má-li lidstvo navždy skoncovat s válkami, bude muset být svržena komunistickou revolucí amerických proletářů a potažmo celého světa.

 


 

(1) https://www.oxfam.org/fr/decouvert/pays/afghanistan

 

 

Mezinárodní Komunistická Strana

( 29. srpna 2021 )

www.pcint.org

 

Top

Back to Statements

Back to Archives