Back

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements                


 

Konference OSN o změně klimatu 2021 (COP 26) znovu ukazuje neschopnost kapitalismu zabránit katastrofálním důsledkům svého vývoje

 

 

Na „COP 26“, která právě skončila v Glasgow, se sešli zástupci nejméně 195 zemí a téměř 40 000 účastníků, z nichž mnozí byli delegáti z řad podnikatelů, kteří přijeli lobbovat za své zájmy.

Tyto mezinárodní konference pořádá OSN každoročně v rámci „úmluvy“ o změně klimatu, která byla přijata v roce 1992 a kterou dosud podepsalo 197 zemí.  Úmluva byla založena na třech principech: principu předběžné opatrnosti, principu kolektivní (“ale diferencované“) odpovědnosti a principu „práva na rozvoj“. Tato úmluva, vypracovaná buržoazními odborníky a podepsaná stejně buržoazními státy, samozřejmě nemohla zpochybnit roli kapitalistického výrobního způsobu. Naopak, ten chtěla chránit před škodlivými důsledky a narušeními způsobenými globálním oteplováním - což by bylo zcela něco jiného než buržoazní heslo „zachraňme planetu“, jehož cílem je pouze zakamuflovat tento skutečný cíl za požadavek společný všem, nadřazený společenským třídám a jejich konfliktům.

V průběhu po sobě jdoucích klimatických konferencí se účastníci snažili přejít od obecných prohlášení o záměrech ke stanovení konkrétních cílů. V Paříži v roce 2015 byla na COP 21 podepsána dohoda, která stanovila různá opatření k omezení globálního oteplování na méně než 2 stupně, přičemž odborníci z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) dospěli k závěru, že to je minimální nárůst teploty, který lze očekávat, pokud se nic neudělá (1). Navzdory vágní a nezávazné povaze této dohody (2) od ní Trumpova administrativa v roce 2020 odstoupila, než ji Joe Biden na začátku svého prezidentství pro Spojené státy znovu potvrdil. Není překvapivé, že jejích cílů nebylo dosaženo, zejména po neúspěchu COP 25 v roce 2019. Tato COP, jejímž heslem bylo „Čas jednat“ (!), se měla konat v Chile, ale kvůli sociálním nepokojům v této zemi byla přeložena do Španělska: sociální vzpoury samozřejmě nejsou příznivé pro diskuse mezi buržoazními státy: bojí se jich mnohem více než globálního oteplování!

COP 26, která se kvůli pandemii konala o dva roky později, nebyla takovým neúspěchem jako ta v Madridu; a britský premiér prohlásil, že dohodou podepsanou 13. listopadu na konci dvoutýdenního jednání konference byl učiněn „velký krok vpřed“, a zároveň uznal, že v příštích letech je třeba udělat ještě „obrovské množství práce“ Pro ekologické aktivisty, jako je Greta Thunbergová, je však tato dohoda jen „bla-bla-bla“, což je názor, který sdílí i Antonio Gutterez, generální tajemník OSN, který odsoudil „prázdné sliby“ této konference. Stačí to doložit na jednom příkladu: Indie na poslední chvíli trvala na tom, aby byla z konečné dohody vypuštěna věta požadující „postupné ukončení“ používání uhlí a nahrazena slovem „postupné snižování“.

Evropské kapitalistické země, které svou průmyslovou revoluci uskutečnily díky uhlí, již téměř všechny své nerentabilní doly uzavřely (3), takže jim nedělá potíže prosazovat ukončení používání uhlí v jiných zemích - zatímco Indie, Čína a další země ho stále masivně používají. „Stali jsme se hlasem rozvíjejícího se světa,“ komentoval krok své země indický ministr pro klima a životní prostředí. Indie je nejznečištěnější zemí světa (40 % obyvatelstva, především městského, je vystaveno „extrémní“ míře znečištění ovzduší, zejména kvůli využívání uhlí), ale ministr životního prostředí má především obavy o zdraví kapitalismu: děti v Dillí (nejznečištěnějším městě planety) (4) mohou klidně umírat na dýchání otráveného vzduchu bohatnou-li indičtí kapitalisté díky výrobě tohoto znečištění!

Tento postoj není v zásadě dán reakčním charakterem Módího vlády; přístup Indie k COP není nijak výjimečný (pomineme-li situaci, kdy místo diskrétní atmosféry jednacích stolů zasáhla před zraky všech): pro všechny státy je přednější zájem národního kapitalismu. Jedním ze slibů Pařížské dohody bylo, že bohaté země budou od roku 2020 financovat energetickou přeměnu nejchudších zemí částkou 100 miliard dolarů ročně; netřeba dodávat, že tento slib nebyl dodržen, zatímco tisíce miliard dolarů byly uvolněny na znovuoživení kapitalistického hospodářství ve světě…

Všeobecné a dlouhodobé zájmy kapitalismu se mohou dostat do konfliktu s bezprostředními zájmy jednotlivých kapitalistů; pak může buržoazní stát, obhájce všeobecného zájmu… kapitalismu, být dohnán k tomu, aby je vnutil některým neochotným kapitalistům. Na mezinárodní úrovni, kde vládnou mocenské vztahy a kde každý stát hájí své vlastní hospodářství, nic podobného neexistuje: přestože se výrobní síly kapitalismu rozvinuly do té míry, že mají celoplanetární důsledky a objektivně vyžadují zásah na mezinárodní úrovni, byť jen za účelem jejich zmírnění, organizace kapitalistů do samostatných a soupeřících států tomu brání. A to platí tím spíše jedná-li se nikoli o všeobecné zájmy kapitalismu, ale o zájmy obyvatelstva obecně a proletariátu obzvlášť.

Ekologové, kteří se domnívají, že tlak „občanské společnosti“ na vlády by mohl přinutit vlády „jednat“, nebo kteří si představují, že řešením je „uvědomělost“ občanů bez ohledu na jejich vazbu ke konkrétní společenské vrstvě, neboť klimatické změny se dotýkají všech jednotlivců, se hluboce mýlí. Odmítají vidět, že právě fungování kapitalismu – honba za ziskem, který je nezbytný pro jeho existenci - zodpovídá za všechny problémy, za všechny ekologické či jiné katastrofy, stejně jako za vykořisťování, útlak, bídu a války, které postihují velkou část lidstva.

Tento způsob výroby nelze reformovat; chceme-li skoncovat s jeho katastrofálními důsledky na všech úrovních, bude nutné jej zničit a nahradit komunistickým hospodářstvím, bez peněz a trhu, bez společenských tříd a států, bez válek a útlaku, kde bude lidstvo žít v souladu samo se sebou a s přírodou. Podmínkou k dosažení tohoto cíle není spojení všech, kapitalistů a proletářů; je to nesmiřitelný boj proletářů a utlačovaných mas všech zemí proti kapitalistické třídě s cílem svrhnout její nadvládu, její politickou a státní organizaci, aby bylo možné na jejích troskách postavit totalitní moc vykořisťovaných - diktaturu proletariátu - nezbytnou k vymýcení kapitalismu prostřednictvím provedení celkového převratu ve společenském uspořádání.

Mimořádná situace, jíž proletáři čelí, tedy není klimatický stav nouze, ale politický a společenský stav nouze vyžadující obnovení boje za mezinárodní komunistickou revoluci!

 


 

(1) Nepouštíme se do polemik o prognózách IPCC (Mezinárodní panel pro změnu klimatu, výbor OSN), které jsou zpochybňovány tak zvanými „ klimatickými skeptiky“.

(2) Americká delegace na poslední chvíli pohrozila, že dohodu nepodepíše, protože v ní bylo napsáno, že státy „musí“ snižovat emise CO2, nikoli že „by měly“. Podmíněný čas musel být znovu dosazen, aby podepsala; to se však událo v době prezidentství Obamy, a nikoli Trumpa!

(3) Ve Spojených státech se letos očekává prudký nárůst těžby uhlí, která po desetiletí neustále klesá. A americká delegace se také zdráhá učinit nějaké rozhodné prohlášení proti využívání uhlí, přestože Joe Biden během své volební kampaně prohlásil, že je proti využívání fosilních paliv…

(4) 13. 11. byly školy v této dvacetimilionové metropoli na týden uzavřeny, protože se nedalo dýchat.

 

 

Mezinárodní komunistická strana  (Il comunista, Le prolétaire, El proletario, proletarian)

( 15. listopadu 2021 )

www.pcint.org

 

Top

Back to Statements

Back to Archives