Back

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements                


 

Španělsko

Stávka kovodělníků v Cádizském zálivu

Šéfové a buržoazie žádají oběti a smír, proletariát odpovídá bojem!

 

 

Již dva dny probíhá v kovozpracujících podnicích v Cádizském zálivu, které se nacházejí především v samotném Cádizu, Puerto Real, San Fernando a Campo de Gibraltar, generální stávka v tomto odvětví, kterou svolaly velké odborové svazy UGT, CC.OO. a CGT a další menšinové svazy, které tak vyjádřily podporu požadavkům vznikajícím při vyjednávání o regionální kolektivní smlouvě v kovozpracujícím průmyslu.

Tato stávka přichází po několika týdnech mobilizace, kterou původně prováděli zaměstnanci dodavatelských podniků a která nakonec přiměla odbory k masivní výzvě k akci. Přestože se většina médií snažila zprávy o těchto mobilizacích a stávce 16. a 17. září utajit, s výjimkou několika místních novin z oblasti zálivu, pro které se skutečnost utajit nedala, nakonec rozsah, na jaký se pikety, demonstrace a střety s policií dostaly, způsobil, že i hlavní celostátní noviny musely odložit svou politiku mlčení o jakékoli proletářské mobilizaci v zemi a informovat o tom, co se stalo.

Podle informací tisku zablokovali dělníci 17. září v Cádizu příjezdový most do města, postavili barikády na hlavních třídách v blízkosti loděnic a dokonce se jim podařilo zablokovat železniční nádraží, to vše za tvrdých střetů s policií, které připomínaly tvrdé stávky z doby restrukturalizace loďarského průmyslu.

V Puerto Real zůstaly hlavní společnosti (Navantia, Dragados a Alestis) po dva dny stávky zavřené a uzavřely průmyslové oblasti Río San Pedro a El Trocadero. Některé společnosti se prostě rozhodly, že jejich administrativní pracovníci budou pracovat na dálku, protože si myslely, že všichni pracující vstoupí do stávky a pikety opět zcela uzavřou oblasti. Je třeba poznamenat, že stávky se nezúčastnili pracující společnosti Airbus Puerto Real, která se řídí vlastní kolektivní smlouvou: tato společnost je vážně ohrožena plány na přemístění výroby a neochotou kovozpracovatelských zaměstnavatelů vyjednávat, přičemž však dlouhý boj, který vedli pracující proti uzavření závodu, byl odbory izolován od mobilizace celého odvětví. Skvělý příklad dezorganizace a sabotáže třídní jednoty, kterou tyto organizace specializované na zajištění spolupráce mezi třídami vždy provádějí.

V San Fernandu se dělníci několik hodin střetávali s policií a dokonce zapálili auto, které zřejmě patřilo Generálnímu zpravodajskému komisariátu (tajná policie). Zablokovali také vjezdy do vojenských doků, zapálili barikády a zcela zastavili provoz místních kovozpracujících podniků. Po těchto dvou dnech stávky zůstává situace v podstatě stejná jako před několika týdny. Andaluská rada pro zaměstnanost vyzvala odbory CC.OO. a UGT k jednání se zaměstnavateli o konečném podpisu nové kolektivní smlouvy. Hlavním požadavkem odborů je, aby současná dohoda vypršela v roce 2021 a aby v roce 2022 došlo k navýšení mezd na základě inflace "za vyjednatelných podmínek". Zaměstnavatelé naopak usilují o prodloužení dohody do roku 2023, a to s navýšením mezd o 0,5 % a 1,5 % v příštích dvou letech, zrušením dvou příplatků za přesčasy a dalšími organizačními opatřeními.

Odbory v čele s UGT odsoudily "násilí" ze strany dělníků a vyzvaly ke klidu. Odboroví předáci v tisku zdůrazňovali, že stojí na straně dělníků, čímž zjevně ospravedlňovali, že v posledních měsících ponechali proletáře z pomocných průmyslových odvětví svému osudu, jak to odsuzovaly organizace jako "Koordinace kovodělníků" (Coordinadora de trabajadores del metal), autonomní proud, který se v posledních týdnech do jisté míry podílel na mobilizaci, neboť organizoval značný počet proletářů nespokojených s tradiční politikou CC.OO a UGT.

Boj proletářských kovodělníků v Cádizském zálivu má význam, který přesahuje jejich specifické pracovní požadavky. Před pandemií a zahájením opatření omezujících pohyb, uzavíráním podniků atd. byla krize v kovozpracujícím průmyslu stále naléhavější skutečností. Téměř o dva roky později se situace nijak zásadně nezměnila: kovozpracující průmysl, a zejména společnosti zaměřené na automobilový průmysl, zahájily plán restrukturalizace svých továren po celém světě, podporovaný všemi státy a vládami, a likvidují nadbytečné výrobní kapacity, a to jak nadbytek investovaného konstantního kapitálu, tak nadbytek námezdní práce. To vedlo ke skutečné ofenzívě zaměstnavatelů, jejímž cílem bylo zavřít všechna zařízení považovaná za nadbytečná a zhoršit pracovní podmínky proletářů, kteří si udrželi práci. To je případ společností Alcoa v Asturii, Nissan v barcelonské oblasti Zona Franca, Tubacex v Baskicku nebo Airbus v Puerto Real. Ve všech těchto podnicích se zaměstnavatelé snažili o uzavření, propuštění nebo zhoršení pracovních podmínek zaměstnanců. To je také případ stovek podniků, které, stejně jako velké podniky v automobilovém průmyslu, využívají opatření umožněných vládou PSOE-Podemos (Španělská socialistická dělnická strana; levicová strana), aby dočasně propustily pracovní sílu, která není v danou chvíli potřeba.

Boj proletářských kovodělníků v Cádizu, San Fernandu a Puerto Realu, ačkoli se zrodil kolem požadavku minimální mzdy, má mnohem větší význam: je odpovědí na opatření namířená proti dělnické třídě, která kovodělničtí bossové hodlají zavést v celé zemi. Má podobu lokální a dílčí konfrontace, ale je příkladem pro všechna odvětví, pro která se v příštím roce budou příslušné společnosti snažit přijmout podobná opatření.

Dělníci z Cádizu, kteří na požadavky zaměstnavatelů reagovali rázně, šli příkladem boje, zejména proto, že se jim svým odhodláním podařilo přimět i odbory CC.OO. a UGT, historické sabotéry tohoto typu boje, aby se alespoň navenek postavily na jeho stranu a nebyly obcházeny.

Boj proletářů ze zálivu však není příkladem jen pro kovodělníky. Pokud jsou opatření proti dělníkům, která šéfové v tomto odvětví přijímají, obzvláště tvrdá, je to proto, že kovozpracující průmysl je klíčovým bodem pro celou buržoazii: velká část výrobního proletariátu ve Španělsku žije kolem jeho průmyslových odvětví a díky této skutečnosti jsou vtaženi proletáři z mnoha jiných odvětví. V mnoha regionech země jsou kovodělníci určujícím faktorem existenčních podmínek celého místního proletariátu. Například v Cádizu, regionu Španělska s největší nezaměstnaností, závisí velká část mzdových příjmů na tomto odvětví. Útokem na ně chce buržoazie zasáhnout celý proletariát. Proto spolu s tím současně zahájila tuto ofenzívu. Hledá nejlepší okamžik k jejímu rozpoutání, a to na samém konci pandemie, ale za situace, kdy stále platí opatření společenské kontroly, která stát zavedl, a shromažďuje všechny dostupné síly (tisk, politické organizace atd.) k prosazení cílů jejího boje.

Nikdo dnes nemůže mít sebemenší pochybnosti o tom, že nadcházející měsíce přinesou řadu legislativních změn, jejichž cílem bude výrazně zhoršit životní podmínky proletariátu: reforma práce, která normalizuje Soubor předpisu o dočasném zaměstnávání (ERTE) ve všech odvětvích, důchodová reforma, která prodlouží dobu povinných odvodů, atd. jsou již na stole španělské buržoazie, která počítá s jejich prosazením díky neocenitelnému úsilí, které PSOE a Podemos vynakládají z nejvyšší vládní úrovně, aby zabránily i sebemenší reakci pracujících. Vedle těchto změn legislativního rámce, který reguluje podmínky existence proletariátu, budou podniky nepochybně zavádět sérii snižování mezd a zhoršování pracovních podmínek, které se velmi podobají těm, jež následovaly po krizi v roce 2008. A právě v tomto smyslu stojí v čele hutní bossové, kteří se snaží čelit jakémukoli odporu a oslabit tak proletářskou třídu jako celek. A proto má reakce kovodělníků ze zálivu význam, který přesahuje místní rámec, stejně jako vítězný boj dělníků Tubacexu: obojí je příkladem toho, že pokud proletáři překračují svou rezignovanost a svou důvěřivost v organizace politického a odborového kolaborantství, pokud mají tendenci překonávat demokratické mantinely, které buržoazie nastavila dělnickému boji, a pokoušejí se postavit, byť velmi omezeně, na půdu skutečného třídního boje, bojují skutečně třídními prostředky a metodami, překonávají místní či odvětvovou izolovanost svého boje atd. atd. , mohou vyhrát.

V Cádizu v těchto dnech, stejně jako před několika týdny v Tubacexu, proletáři reagují na ofenzívu zaměstnavatelů (kteří v případě společnosti v Baskicku dokonce nabídli vyplacení mezd bez práce výměnou za ukončení boje: to je strach, který mají zaměstnavatelé z proletářské třídy, když se takto chová! ), a přestože se jejich boje zdají být pouhou kapkou vody v moři naprostého sociálního smíru, v příštích několika letech se prakticky všichni proletáři budou muset vydat stejnou cestou, aby čelili velmi vážnému zhoršování svých životních podmínek. K tomu je třeba, aby proletáři dokázali skoncovat s tradiční politikou vzájemné kooperace mezi třídami, s podřízeností vůči buržoazii, kterou oportunistické organizace v odborové sféře (např. CC.OO. a UGT) a v politické sféře (PSOE a Unidas Podemos,UP; obě vládní strany) chtějí za každou cenu udržet, aby zabránily tomu, že se síla proletářské třídy přelije přes mantinely jí vnucené pokory.

 

 

Za znovuobnovení třídního boje proletariátu!

Za třídní solidaritu všech proletářů!

Za znovuzrození proletářských organizací boje nezávislých na praktikách mezitřídního kolaborantství!

 

 

Mezinárodní komunistická strana  (il comunista, le prolétaire, el proletario, Proletarian)

( 17. listopadu 2021 )

www.pcint.org

 

Top

Back to Statements

Back to Archives