Ne imperialistické mobilizaci ohledně války na Ukrajině!

Invaze ruské armády na Ukrajinu a emoce, které vyvolala v obyvatelstvu, využívají vlády a média západních zemí k vedení rozsáhlé propagandistické kampaně; pod záminkou „solidarity s ukrajinským lidem“ bojujícím za svou „svobodu“ jde ve skutečnosti o proimperialistickou válečně štvavou kampaň na podporu západního imperialismu proti imperialismu ruskému.

Média prezentují ruskou invazi jako podnik iniciovaný pouze Putinem (o jehož duševním zdraví se rovněž pochybuje); nicméně rozsáhlou vojenskou intervenci, která zahrnuje nejméně 200 000 vojáků, vyžaduje odpovídající vybavení a nese s sebou jistotu vystavení se sankcím a negativním hospodářským dopadům, nemůže provádět jeden člověk nebo hrstka vůdců: může být jedině dílem mocných ekonomických, společenských a politických sil, jejichž nástrojem je v daném okamžiku pouze sám Vladimir Putin.

Tento vojenský útok se odehrává v situaci, kdy nejvážnější ekonomická krize světového kapitalismu za poslední desetiletí nevyhnutelně vyostřila veškerá napětí mezi imperialismy a veškeré interní a mezinárodní rozpory zavedeného buržoazního řádu. Zejména na Ukrajině, která je územím soupeření mezi západním a ruským imperialismem, probíhala od roku 2014 takzvaná válka „nízké intenzity“ mezi ukrajinskou armádou a Ruskem podporovanými donbaskými separatisty, válka, která si údajně vyžádala více než 20 000 mrtvých a přiměla k útěku více než milion lidí. Ukrajinská armáda je podporována Spojenými státy, které jí podle oficiálních amerických prohlášení poskytly za poslední rok pomoc ve výši více než miliardy dolarů; tato pomoc se od loňského prosince zvýšila, aby byla schopna „vést hybridní válku proti Rusku“ (1).

Evropské země a Spojené státy byly pobouřeny tím, že se ruský stát uchyluje k válce – „politice jiné éry“; ale od konce poslední světové války tytéž státy nepřestaly vést války nebo se jich účastnit ve všech koutech světa: „mír“, který následoval po roce 1945, byl poznamenán nekonečnou řadou krvavých konfliktů. Je však pravda, že tyto konflikty se odehrávaly daleko od „demokratických“ a „mírumilovných“ imperialistických metropolí, které však byly často jejich podněcovateli a těmi, kdo na nich profitoval – a jejich oběti mohly být na evropských hranicích snadno vykázány zpět jako podezřelí migranti…

Představuje-li Rusko agresora, za rozpoutání válečných konfliktů je ve skutečnosti zodpovědný celý světový kapitalistický systém, protože vyvolává stále ostřejší konflikty zájmů, a nikoli konkrétní „strůjce války“, jehož by bývalo třeba jednoduše přivést k rozumu nebo odstranit z cesty. Je to kapitalismus, proti kterému je třeba bojovat!

Kampaně na podporu ukrajinského lidu slouží k ospravedlnění nejen hospodářských sankcí proti Rusku, ale i vojenských kroků; po masových demonstracích na podporu míru v Německu tak německá vláda oznámila historické navýšení svého armádního rozpočtu a Evropská unie, kde je její hlas rozhodující, se poprvé za dobu své existence rozhodla dodávat zbraně válčícímu státu, v těsném závěsu následována Itálií. Přestože je toto poslední rozhodnutí částečně symbolické, různé evropské státy (včetně tradičně neutrálních států, jako je Finsko) oznámily dodání zbraní. Spojené státy se pochopitelně nechtějí nechat zahanbit: skrze Polsko byl zřízen skutečný „letecký most“ za podpory zdrojů NATO, který má ukrajinskou armádu zásobovat zbraněmi, přičemž vojáci NATO byli vysláni do zemí poblíž konfliktu, například do Rumunska.

Pokud jde o hospodářské sankce, které mají „bezprecedentní“ dopad, jsou součástí logiky hospodářské války (2) – i když se dosud pečlivě vyhýbají čemukoli, co by mohlo ohrozit dodávky plynu a dalších ruských surovin (např. ropy) do evropských států. Tyto sankce, jejichž cílem je „zadusit ruskou ekonomiku“, by spolu s výdaji na válku mohly vést k poklesu HDP země v roce 2022 o 7–8 %, nebo i více (3).

Tento skutečný hospodářský kolaps bude mít nevyhnutelně vážné dopady na obyvatelstvo a především na proletariát, které jsou vždy první obětí krizí a válek.

Co se týče ostatních zemí a světové ekonomiky, šok z války na Ukrajině pravděpodobně zhatí ekonomické oživení: náhlý nárůst cen plynu, ropy a dalších surovin (včetně pšenice) je další ranou pro mezinárodní ekonomiku, která byla už tak velmi nestabilní; mezitím se stále častěji objevují výzvy k proletariátu, aby přijal „nevyhnutelné“ oběti: z tohoto pohledu je válka na Ukrajině válkou proti proletariátu celého světa!

Proletáři se nesmí nechat chytit do pasti takzvané „humanitární solidarity“, která slouží pouze imperialistickým cílům; nesmí se v konfliktu postavit na stranu jednoho nebo druhého z táborů, neboť oba tyto tábory jsou jejich nepřátelé. Svou solidaritu musí projevit výlučně proletářům všech národností, které vykořisťují, utlačují, verbují a bombardují buržoazie a jejich státy ve svých konfliktech.

Válka na Ukrajině je varováním před tím, co má kapitalismus přichystáno pro proletáře v zemích, kde je stále mír. Chtějí-li bojovat proti válce, ať už probíhající či připravované, nesmí vkládat důvěru v pokryteckou „dobrou vůli“ vládců, jejichž sankce jsou již akty války, ani se vydat iluzorní cestou buržoazního pacifismu; musí se navrátit ke klasickým zásadám revolučního defétismu a proletářského internacionalismu:

Ne obraně buržoazní vlasti a státu! Ne národní jednotě a nacionalismu!

Jednota proletářů napříč hranicemi a válečnými frontami!

Obnovení nezávislého třídního boje proti kapitalismu ve všech zemích!

Znovuustavení mezinárodní a internacionalistické komunistické revoluční strany, která povede proletářský boj vstříc světové revoluci!

Proletáři všech zemí, spojte se!

(1) Viz Washington Post, 4. 3. 2022.

(2) Francouzský ministr hospodářství Lemaire ji definoval jako „totální hospodářskou a finanční válku“, což jsou slova, která i tak vyjadřují válečnické rozpoložení evropští politických představitelů.

(3) Americká banka JP Morgan dokonce předpovídá, že ve druhém čtvrtletí letošního roku dojde k poklesu o 20 % (ve srovnání s předchozím rokem)!