Back

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements                


 

Odepření práva na potrat ve Spojených státech amerických

 

 

Zrušení federálního práva na potrat ve Spojených státech amerických Nejvyšším soudem vyvolalo v západním světě rozruch. Od výrazně sociálně demokratických a parlamentních stran až po (samozvané) „marxistické“ opoziční strany se ozývají hlasité protesty vůči této urážce lidských práv, urážce, která se zdá být o to závažnější, že ji uplatňuje „vyspělá“ země. My v tom naopak vidíme potvrzení našich tezí o demokracii a údajné „civilizovanosti“ dnešní buržoazní společnosti. Chceme-li se však touto problematikou zabývat komplexněji, zdá se nám vhodné si stručně přiblížit historii práva na potrat v USA a doplnit ji několika poznámkami o situaci v Itálii.

V USA bylo právo na potrat institucionalizováno na federální úrovni rozsudkem ve věci Roe versus Wade v roce 1973. Před tímto rozhodnutím byly potraty upraveny zákony každého jednotlivého státu samostatně, čímž se ve velkém počtu států (nejméně 30) staly vzhledem k rozhodnutí konzervativně a křesťansky orientovaných místních administrativ ve všech případech nezákonnými. Případ Jane Roeové, pseudonym Normy McCorveyové, byl pro vývoj práva ve Spojených státech obzvláště důležitý. Žena, která se narodila a žila na takzvaném hlubokém jihu (Deep South), se v 16 letech provdala a v době, kdy čekala své třetí dítě, se rozhodla zažalovat stát Texas kvůli jeho protipotratové legislativě. Obhájcem státu byl Wade, po němž byla žaloba pojmenována. Nejvyšší soud USA, který případ projednával po třech letech soudních sporů, rozhodl, že americká ústava (zejména 14. dodatek) má garantovat omezení zasahování státu vůči jedincům i v oblasti potratů. Toto rozhodnutí mělo přelomový význam, neboť přinutilo řadu států změnit své potratové zákony a přímo připravilo půdu pro federální legislativu ohledně potratů. V tomto příběhu lze jistě postřehnout, že ačkoli zde zjevně existovaly společenské tlaky, bylo toto rozhodnutí v podstatě právním krokem úzkého kruhu byrokratů: tuto liberalizaci tedy můžeme chápat jako proces (jak je tomu často v moderním kapitalistickém systému) omezování třídních třenic prostřednictvím ústupků, které mají zmírnit útrapy proletářského života.

Na doplnění je třeba poznamenat, že v Itálii se zákonem č. 194 z roku 1978 hovořilo o kontrole potratů, nikoli o jejich liberalizaci. Velké boje (zprostředkované různými buržoazními politickými proudy) o dosažení tohoto výsledku vyústily na pozadí zmatků, odporujících si referend, hlasování v parlamentu a protichůdných shromáždění v rozhodně neuspokojivý výsledek, jak se dalo od buržoazního zákonodárství očekávat. Mimoto je v Itálii velmi vysoké procento odpůrců potratů z důvodu svědomí, což zhoršuje možnost bezpečného a diskrétního přístupu mladých proletářských žen k potratům. Tlak ze strany reakčních rodin, ztížený přístup k této službě a celkově obtížné podmínky jsou příčinou velkých problémů a evidentních nedostatků italské legislativy týkající se této problematiky. Otázka tedy není uzavřena ani v Itálii a jsme si jisti, jak říkáme již více než čtyřicet let, že „pouze diktátorská moc pracující třídy bude schopna dosáhnout toho, aby dnes dominantní zájmy nevládly“ (1).  

V USA proto poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu anulovalo rozsudek Roe versus Wade, čímž došlo ke kroku zpět na poli legislativy o téměř 50 let. A zatímco se trumpismus raduje ze svého velkého úspěchu, u demokratů propuká nekonečná debata hodná nejhorších univerzit teologie středověku. Kdo doplácí na tyto bezohledné politické manévry? To je ale otázka! Těch 40 milionů žen v plodném věku, které nyní žijí v těch státech, jež jsou proti potratům (což představuje 58 % žen v USA, jak upozorňuje Centrum pro reprodukční práva [Center for Reproductive Rights]) a které jsou v drtivé většině proletářky. Problém, který se týká především podmínek proletářských žen, se opět stává záminkou k posílení buržoazních demokratických institucí, což nahrává polemikám mezi silami, které nikdy nemohou skutečně vyřešit problémy a rozpory tohoto systému.

Naopak, toto rozhodnutí je opětovným důkazem selhání systému demokracie, který je pouhým nástrojem buržoazní třídy k prosazování jejích požadavků navzdory abstraktní „vůli lidu“. Proletariát nikdy nebude schopen dosáhnout skutečně humánních životních podmínek a systému, který by se staral o jeho zájmy, jinak než jeho prosazením prostřednictvím své vlastní mezinárodní třídní revoluce: pouze diktatura proletariátu bude schopna vyřešit rozpory kapitalistického státu a odstranit rozpory demokracie spolu s demokracií samotnou.

Jakou pozici tedy zaujímáme my, revoluční marxisté? Jako vždy v souladu s kontinuitou a neměnností marxismu. Vždy jsme požadovaly „zcela svobodné, bezplatné asistované potraty, vztahující se i na nezletilé“ (2), ale ne ve jménu ubohého sociálnědemokratického humanismu. Považujeme to za požadavek doplňující všechny ostatní požadavky na zlepšení života proletářských žen, a proto je „nutné bojovat na obranu všech životních a pracovních podmínek, které sužují především proletářské ženy“ (tamtéž). Je velmi důležité, aby tyto požadavky byly chápány v bytostně třídním významu, a ne jako nahodilé a dezorganizované boje: protože jinak bychom propadli buržoaznímu reformistickému mámení a nekráčeli bychom dále ve stopách revolučního odhodlání proletariátu.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepochybně reakční a protiproletářské, protože dopadá nejen na ženy obecně, ale na proletářské ženy obzvláště, protože buržoazní ženy, pokud nemohou jít na potrat ve státě, kde žijí, si mohou dovolit podstoupit potrat v jiných státech Unie nebo dokonce v zahraničí, tak jako to dělaly vždycky. Proletářské ženy jsou ponechány napospas tajným potratům, za které draze platí, často i životem.

Marx tvrdil, že kontrarevoluční terén je dialekticky a historicky také revolučním terénem. Takto se terén nejodpornější reakce, jako je reakce proti důstojnosti a tělu žen, dialekticky promění na terén znovuobnovení třídního boje v USA, stejně jako v kterékoli jiné zemi. Reagovat na toto reakční rozhodnutí obvyklými impotentními metodami parlamentních rozprav a věřit slibům demokratů a prezidenta Bidena, že přispěchají ženám na pomoc, znamená bez zasazení problému do třídního kontextu propadnout iluzím buržoazní demokracie a již poněkolikáté ji legitimizovat. 

Není to hlasování, které změní společnost, pouze tvrdý třídní boj. S odkazem na zmiňovanou kauzu v Itálii a při pohledu na to, jak se k tomuto problému strana již postavila (v souvislosti se zmiňovaným referendem o zrušení zákona č. 194 v Itálii), se v citovaném článku z roku 1981 dočteme: „Tento zákon tedy není třeba bránit (a jít hlasovat, i kdyby se hlasovalo proti, jej brání). Musí být zpochybněn, ano, ale bojem žen, který musí být připraven agitací, propagandou, organizací, především v továrnách, na pracovištích, zahrnující ne jeden, ale všechny požadavky, které konkrétně hájí podmínky proletářských žen, protože jen s jejich zásadním přispěním lze uskutečnit obranu žen obecně.

 

Proto se nepřipojujeme k rozhořčenému nářku amerických, evropských, asijských nebo afrických demokratů, protože naše volání je už téměř dvě století jediné: proletáři všech zemí, spojte se! Ve jménu tohoto hesla připravujme celosvětové osvobození pracující třídy.

 

Proletářky! Organizujte se, abyste si vybojovali skutečné právo na potrat!

Námezdně pracující, ženy a muži, spojte se.

Za obnovení třídního boje!

Ať žije mezinárodní sociální revoluce!

 


 

(1) Viz „Aborto: solo con la lotta proletaria, con la sua organizzazione si puň agire per gli interessi proletari“, il programma comunista, č. 6/1981 (viz www.pcint.org., Archiv, il programma comunista 1952-1983).

(2) Tamtéž.

 

 

Mezinárodní komunistická strana  (il comunista, le prolétaire, el proletario, Proletarian)

04. července 2022

www.pcint.org

 

Top

Back to Statements

Back to Archives