Velká Británie

Navzdory všem obtížím a překážkám – brutalitě konzervativců, nepřátelství Labouristické strany, zradě odborů – se proletáři mobilizují na obranu svých zájmů

KOLÉBKA KAPITALISMU TĚŽCE ZASAŽENÁ GLOBÁLNÍ KRIZÍ

Stav napětí, v němž se světový kapitalismus již několik let nachází, lze vysvětlit jeho samotnou podstatou. Tato ekonomika anarchie, konkurence a permanentní konfrontace, která dosáhla určitého stupně vývoje všech svých rozporů a antagonismů, nebezpečně praská a co nevidět pod všemi těmito tlaky praskne. Krize způsobená Covidem a imperialistickou válkou na Ukrajině ve svém souběhu uvrhly již tak sužovaný kapitalismus do krize na úrovni té z roku 1975, jejíž pozadí není konec let expanze, které buržoazní ekonomové popisují jako «třicet slavných let», ale začátek mnohem pochmurnějšího období, v němž ozbrojená a imperialistická válka střídá předchozí vyhrocenou ekonomickou válku, což je rozdíl, který je nikterak zanedbatelný.

Británie se svým «drsným a čistým» liberálním kapitalismem se staletou tradicí, která již trpěla brexitem, kvůli němuž by přišla o 3 až 4 % svého ročního HDP (1), pocítila plné dopady krize více než ostatní, což vedlo k růstu všech cen odpovídajícímu nejvážnějším kapitalistickým krizím v dějinách.

Již 1. dubna 2022, v «černý pátek», se účty za plyn proletářům zvýšily v průměru o 708 liber (přibližně 19 855 Kč) ročně, což odpovídá 50% nárůstu. Ke stejnému čtvrtletí se zvýšily daně z bydlení o 3,5 % a odvody na sociální zabezpečení ze mzdy o 1,5 %. Telefonní operátoři rovněž oznámili 10% zvýšení tarifů. K tomu se přidalo první velké zvýšení cen potravin, hygienických potřeb, elektřiny a pohonných hmot.

Ale to je jen začátek. Ceny plynu se v říjnu zvýší na 78 % a do konce roku se ztrojnásobí (2). Podle stejného zdroje se cena na jaře 2023 dokonce zečtyřnásobí. Pro představu o nárůstu potravin uvádíme nárůst u mléka (26 %), másla (21 %), mouky (19 %) a těstovin (16 %). Není možné, aby se proletář při výběru produktů mohl uskromnit a kompenzovat toto zvýšení, protože si již sáhl na dno.

Ještě v březnu hovořili odborníci na zastření ekonomické situace o růstu životních nákladů v letošním roce nejméně o 7 %. Dnes musí připustit, že nejméně 13 % by bylo pravděpodobnějších. Jedna z amerických bank, Citi, však předpovídá na začátek roku 2023 nárůst o 18 %. A uvádí, že Bank of England by v zájmu zvládnutí inflace mohla zvýšit úrokovou sazbu na 6 nebo 7 %, zatímco dnes, poté, co ji již zvýšila, je na úrovni 1,75 %. To by zcela zadusilo finanční trh a poslalo všechny investory domů. Pro inflaci tohoto rozsahu je třeba se vrátit do let ropné krize. Ve Spojeném království se inflace v roce 1975 zvýšila na 25 % (3), aby v následujícím roce klesla na 16,9 %. Období vysoké inflace však trvalo až do počátku 80. let.

Pro miliony proletářů dnes existuje jediná možnost: buď se najíst, nebo si zatopit. Chudoba se výrazně zvýšila. Podle různých zdrojů žije pod hranicí chudoby 17,1 % obyvatel, tedy 10,5 milionu lidí, což je každý osmý pracující. UNICEF odhaduje, že 20 % těchto lidí trpí nedostatkem potravin. Konkrétně 4 miliony dětí se nacházejí pod hranicí chudoby a 30 % z nich trpí nedostatkem potravin. Pod tlakem stále nákladnějšího života se situace jen zhoršuje.

MOBILIZACE PRACOVNÍKŮ ORGANIZOVANÁ ODBORY JE UVĚZNĚNA V FORMĚ «ČASOVĚ SLADĚNÝCH» STÁVEK

Proti těmto násilným útokům kapitálu na to, co je nezbytné pro jejich přežití, se proletáři ve Velké Británii mobilizují již od začátku roku, ale stávková hnutí se začala šířit zejména od července. Osa sporu je nesporná: jde o otázku zvyšování mezd, aby bylo možné čelit inflaci. V ideálním případě, kdyby existovala předchozí zkušenost s třídním bojem, by to byla ohromná základna požadavkového boje pro sjednocení a spojení všech stávek do jednoho dělnického bloku. Tak tomu ale zdaleka nebylo.

V srpnu začaly stávky v dopravě. Po neúspěšném vyjednávání došlo mezi železničními zaměstnanci k agitacím již 21., 23. a 25. června a 27. července. Odbory RMT a TSSA (4) organizovaly agitace podle taktiky «koordinovaných stávek» neboli «časově sladěných stávek». Touto metodou, která měla zlomit sílu a dopad bojů, vstoupily odbory veřejné dopravy ve dnech 18. a 20. srpna do stávky. Do stávky se zapojilo 50 000 zaměstnanců. Strojvedoucí z odborového svazu ASLEF (5) však nebyli se stávkou RMT a TSSA spojeni. Stávkovali 30. července a 13. srpna, což se dotklo 9 ze 13 železničních společností. Dne 19. srpna stávkovali řidiči londýnského metra a autobusů.

Dne 3. srpna vypukla spontánní stávka (kterou britská buržoazie označila za «divokou stávku») ve společnosti Amazon v Tilburry. Vedení navrhovalo zvýšení mezd o 3 %, zatímco inflace v červnu činila již 9,4 %. Amazon nabízel mzdu 11,45 libry (324 Kč) za hodinu, zatímco zaměstnanci požadovali 15 liber (425 Kč). K přerušení práce došlo také ve společnostech Amazon v Coventry a Bristolu.

Dne 21. srpna začala osmidenní «časově sladěná» stávka dokařů ve Felixstone (1 900 stávkujících z 2 500 zaměstnanců). Požadavky se opět týkaly zvýšení mezd. Také v Liverpoolu si dokeři odhlasovali stávku, ale «časové sladění» termínů nebylo v době psaní tohoto článku ještě známo (6).

Stávkovali také zaměstnanci společnosti BT (British Telecom), opět v rozfázované formě, kterou stanovilo vedení odborů, v tomto případě CWU (7). Stávka bude rozložena do letních měsíců: 29. července, 1. srpna a další stávkové dny jsou plánovány na 30. a 31. srpna. Stávka se týká 40 000 zaměstnanců.

Pro stávku hlasovalo 97 % ze 100 000 zaměstnanců společnosti Royal Mail. Jejich stávka bude rovněž rozdělena do tří dnů, a to 26., 27. a 30. srpna. I to je práce CWU.

Existují i další odvětví, kde se stávkuje: v rafinériích a elektrárnách, ale zdá se, že spontánněji.

Nakonec dojde řada i na sektory veřejných služeb: učitele, hasiče, hygieniky, popeláře, pracovníky letišť a dokonce i pracující v průmyslu. Pozice oficiálních odborů je však natolik silná, že se jejich stávky nevyhnou «časově sladěné» a potlačované organizaci.

SERVILNÍ ROLE ODBORŮ

Na všech těchto stávkách je zarážející jejich naprostá organizační a časová roztříštěnost, jejich neprodyšná izolovanost jedna od druhé, zatímco teoreticky by mocné britské odbory byly schopny zmobilizovat všechny v jednotném hnutí. To by ale znamenalo, že bychom po nich chtěli, aby byli tím, čím rozhodně nejsou, a to by byla obrovská chyba si to jen myslet. Nicméně – to je ovšem jiné téma – určitá část takzvané krajní levice pochlebuje některým odborovým svazům, jako je RMT.

Ve skutečnosti odbory pečlivě a účinně plní svou roli strážců sociálního smíru a veřejného pořádku v historickém okamžiku, kdy by se vše mohlo společensky zvrtnout a buržoazie by mohla čelit nezávislému třídnímu protivníkovi, který by nepodléhal byrokratickým omezením odborů, nenechal se obalamutit a byl by schopen použít své třídní zbraně. Jejich strategií je rozdrobení stávek tím, že kontrolují jejich organizaci a cíle, podkopávají jakoukoli vůli proletářů bojovat přímo proti šéfům, a tudíž co nejméně poškozovat zájmy národního hospodářství, politických orgánů země a vládnoucích tříd, které si pohodlně užívají svých osobních majetků. Tato strategie roztříštění a nejednoty je obratně kombinována s legislativními omezeními a restrikcemi, které brání organizaci stávek. Odborové politice sociální kontroly do značné míry napomáhá legislativní arzenál státu, který k uznání stávky nastoluje pekelný kolotoč plný procedurálních překážek a který, navzdory několika rozhořčeným hlasům několika odborových byrokratů, ve skutečnosti dosahuje plného souhlasu jejich aparátu. Právní úprava stávek poskytuje odborovým vůdcům rámec, nástroje a politické ospravedlnění pro jejich protidělnické postupy a posiluje jejich byrokratický aparát.

Takové jednání má svou historii, která sahá až k velkým hornickým stávkám v letech 1984–1985, které byly potlačeny brutálními státními represemi, jež v té době vedla bezohledná Margaret Thatcherová. Po potlačení stávek zavedla britská vláda celou řadu zákonů a právních překážek, aby zabránila proletářům organizovat v budoucnu stávky v soukromých i státních podnicích. Důsledkem všech těchto omezení bylo posílení kontrolní moci odborů nad dělnickou třídou. Od té doby se proletáři již nemohou tak snadno vymanit z vlivu odborů nad vedením svých bojů nebo třídní organizací solidarity. Odborový aparát a jeho právní experti se zdají být nevyhnutelným prostředkem k překonání procedurálních úskalí, aby byla stávka legální. A pokud se snad nějakému funkcionáři odborů tyto zákony nepozdávají, ví, že pokud je nebude do puntíku dodržovat, dopadne na jeho hlavu pomyslný meč právních sankcí, a tak se jim podřídí a nakonec si na ně zvykne…

Z čeho se tento právní arzenál skládá?

- Pro legální vyhlášení stávky v podniku musí proletáři zorganizovat hlasování všech členů odborů a získat pro ni nejméně 40 % hlasů. Tento postup samozřejmě brzdí spontánnost a nezávislost organizace bojů a vede ke zbytečnému mrhání energií a časem, v případě velkých podniků i týdnů. Všechen tento čas získávají šéfové k organizování své reakce, zejména k rozdělování a demoralizování pracujících, k vnášení pochybností do jejich řad, aby podkopali jejich odhodlání

- Získání většiny členů pro stávku je podmínkou nutnou, nikoli však dostačující. Musí být také dosaženo i minimální usnášeníschopnosti hlasujících. Je vyžadována alespoň 50% účast na hlasování.

- Solidární stávky jiné kategorie proletářů než stávkujících nebo jiných podniků ve stejném odvětví jsou jednoduše zakázány.

- Zákon povoluje nasazení stávkokazů (dočasných pracovníků nebo těch, na něž se vztahuje ničemné «nulové smlouvy» (8) ), aby nahradili stávkující, a samozřejmě zakazuje pod hrozbou sankcí pikety, kterých se používá k zabránění jejich vstupu do podniku (v praxi je vždy přítomna policie, aby zajistila jejich průchod a zabránila jakémukoli kontaktu stávkokazů se stávkujícími, kteří by je mohli přesvědčit, aby vycouvali).

Pod všemi těmito zákony namířenými proti pracujícím je samozřejmě podepsána i Labouristická strana. Ta byla až příliš spokojená s ochranou, kterou jí tyto zákony poskytovaly v době, kdy stála v čele státu.

V letošním stávkovém hnutí tak mají odbory naprostou kontrolu nad rozhodováním o vyhlašování, řízení a vedení stávek. Organizují je salámovou metodou a pak pomyslné plátky rozházejí na stůl. Tento způsob roztříštění pod záminkou «časového sladění» a «koordinace» brání proletářům v jakékoli kontinuitě akcí a blokuje jakoukoli sbližování a jednotu jejich vzájemných bojů.

Buržoazie, a zejména šéfové, se nemohou nemyslet, že brutální útoky na životní podmínky dělnické třídy ji nepřimějí k odpovědi. Jsou připraveni bojovat a jejich prvním opatřením v této válce mezi třídami je oslabit proletáře tím, že uvězní jejich boje v odborových strategiích rozdělení, omezení a rozčlenění trvání stávek a samozřejmě respektování zákonů a pravidel, které omezují pod hrozbou právních sankcí všechna možná rozšíření a prodloužení. Šéfové a odbory jsou tudíž úzce spojeni s cílem rozbít jakékoli třídní hnutí proletariátu.

Odbory RMT si dokonce gratulují, že skvěle a efektivně zorganizovaly takzvané «časově sladěné» stávky (9). O jakém časovém sladění však mluvíme? Označení «časově sladěné» chytře zakrývá to, co je ve skutečnosti jen roztříštěnost a izolace. Nejsou «časově sladěné» proto, aby se z bojů různých kategorií dělníků vytvořil kompaktní blok, který by působil současně ve stejný moment, ale proto, aby se dělníci nemohli spojit v jednotnou a solidární frontu.

RMT (a jim obdobné odbory nejsou na tom jinak) mají také buržoazní politický cíl: přispět k obstrukcím konzervativní vlády v jejích výsadách, jakmile bude znám nový premiér. Mick Lynch, generální tajemník, prohlásil: «Pokud se nám podaří, aby společnosti jednaly nezávisle a bez toho, aby byly omezovány vládou, můžeme v tomto sporu vyjednat dohodu [nutně na nižší úrovni, pozn. red.] a železnice budou moci fungovat opět na plné obrátky.» (10) RMT, která dělá vše pro to, aby se stávky nesjednotily, dokonce prostřednictvím Lynche vyzývá ke generální stávce (sic!), pokud bude Liz Trussová – členka konzervativců, ucházející se o místo po Borisi Johnsonovi, která již slíbila proletářům slzy, krev a pot – počátkem září zvolena do čela vlády. Jsou to chvástání, která nikoho neděsí a jsou hlavně směšná, nicméně prozrazují, že odbory si chtějí také klást vlastní podmínky ohledně svého závazku zajišťovat sociální smír udržováním boje pracujících v mezích, které jim dovoluje kapitalismus a jeho nejrůznější agenti. «Nedělejte nám to těžké!» jako by říkali radikálům z konzervativní strany.

Všeobecné a hluboké zhoršení životních podmínek dělnické třídy má dnes společnou příčinu pro všechny dělníky ve všech zemích bez ohledu na jejich národnost, pohlaví, věk, barvu pleti, povolání atd.: inflaci. Dějiny skýtají dělnické třídě mimořádnou příležitost sjednotit své požadavky na jednotném základě, a to na základě boje o mzdy a kupní sílu. Málokdy byly podmínky tak příznivé pro směřování a organizaci bezprostředního boje v jednotné frontě proti jeho jednomu nepříteli, kapitalismu. Buržoazie, oportunismus a politický reformismus i třídně kolaborantské odbory to dobře vědí a všichni jednají, každý na svém písečku a s vlastní odpovědností, udržujíce jakési zdání nesouhlasu, aby se vyhnuli té noční můře, kterou je riziko znovuoživení třídního boje.

LABOURISTICKÁ STRANA PROTI STÁVKÁM

To, že se labouristé tváří v tvář zjevným trhlinám v Konzervativní straně připravují na to, že jednoho dne budou zemi opět vládnout, už není žádná senzace. Již nyní oznamují své nastavení dělnické třídě: jejich «reformismus» bude tvrdý a netolerantní k jakémukoli náznaku boje ze strany proletariátu.

Keir Starmer, nový předseda strany od března 2022 po Jeremym Corbynovi, má v této záležitosti velmi jasno. Jakmile se stal předsedou labouristů, zakázal odpovědným členům své strany, poslancům nebo stínovým ministrům (11), aby se objevovali na stávkových piketech, a prohlásil, že bude trestat jakoukoli nekázeň v této oblasti, což také učinil. Starmer, který chce demonstrovat svou «odpovědnost» vůči společenskému řádu a národnímu hospodářství, je jasně proti stávce a dává to současně na vědomí buržoazii, uvnitř své strany i proletariátu. Nyní víme, jak hodlá svá přání realizovat jako nový lídr labouristů: «Je mi ctí,» prohlásil při svém jmenování, «a výsadou být zvolen lídrem Labouristické strany. S důvěrou a nadějí povedu tuto velkou stranu do nové éry, abychom mohli, až přijde čas, sloužit naší zemi ve vládě.» Doba, kterou ve svých přáních vzývá, nebude pro proletariát rozhodně růžová!

V deníku Guardian z 2. 8. 2022 vyšel článek Johna McTernana, bývalého ředitele pro politické záležitosti Tonyho Blaira, který se věnoval labouristům. Podnětný článek: «Stávky jsou konflikty mezi zaměstnanci a vedením a řeší se mezi nimi. (…) Když byla strana založena, bylo coby parlamentní strana deklarována k dosažení širších cílů hnutí (…) nikoliv aby jásala na pozadí dělnických sporů. (…) Chcete-li být čekající alternativní vládou, musíte dokázat, že budete vládnout pro národ, ne pro část.» (12)

Servilita labouristů je taková, že jejich zvolení zástupci v Coventry najali brigádníky, aby v březnu 2022 zlomili stávku 70 popelářů, kteří bojovali za zvýšení platů.

Pouze britští trockisté si dokáží představit, že by se Labouristická strana… proměnila v předvoj revoluce!

ZNOVUOBJEVENÍ CESTY TŘÍDNÍHO BOJE

To, co se děje v Británii, je další ukázkou toho, že buržoazně demokratický stát rozděluje funkce a role mezi různé buržoazní politické síly a odbory, aby zkrotil bojové reakce proletariátu proti kapitalistickým útokům na jeho životní podmínky.

Právě s tímto cílem odbory plánují, organizují a praktikují zcela atomizované formy stávkových akcí a rozdělují boje na co největší počet dílčích částí, které se navzájem od sebe vzdalují. Když vyhlásí stávku: pozor! Činí tak pouze s cílem využít je jako páku k zahájení jednání s jednotlivými společnostmi a rychle uhasit požár, který pomohli zažehnout.

Proletáři se nesmějí nechat chytit do pasti tohoto pekelného klamu, v němž jejich vůli a odhodlání bojovat ničí společná akce šéfů, poslanců a odborů.

Cesta nezávislého třídního boje se může zdát dlouhá, ale je to jediná cesta, která proletáře dovede k vítězství v jejich boji proti buržoazii, jejímu státu a jejím odborářským a společenským lokajům.

- Pryč s fikcí «časově sladěných» stávek!

- Za stávku bez předchozího oznámení a bez stanovení časového rámce!

- Za jednotu, solidaritu pracujících, rozšíření bojů a solidární stávky!

- Za nezávislou organizaci proletariátu!

- Pryč s protistávkovými zákony! Pouze třídní boj může zlomit sevření těchto zákonů!

(1) «Le Temps», 4/01/2022

(2) www.francetvinfo.fr

(3) www.economicshelp.org

(4) RMT (National Union of Rail, Maritime and Transport) je odborový svaz veřejné dopravy. Jejím generálním tajemníkem je Mick Lynch. TSSA (Transport Salaried Staffs’ Association) je odborový svaz v odvětví dopravy a cestovního ruchu. Jejím generálním tajemníkem je Manuel Cortes.

(5) ASLEF (Associated Society of Locomotive Engineers and Firemen). Odborový svaz strojvedoucích a zaměstnanců ve veřejné dopravě. Jejím generálním tajemníkem je Mike Whelan.

(6) Všimněte si, že v srpnu se stávkovalo také v německých přístavech Hamburk, Bremerhaven a Wilhelmshaven.

(7) CWU (Communication Workers Union) je odborový svaz pracovníků v komunikacích. Jeho generálním tajemníkem je Dave Ward.

(8) Smlouvy na nulovou pracovní dobu jsou vrcholem flexibilní práce. Byly zavedeny na počátku 80. let, v době hluboké kapitalistické krize, aby maximálně vyždímaly proletáře a redukovaly je na pracovníky k jednorázovému upotřebení neboli na dělníky k jednomu použití. U těchto smluv šéfové nezaručují žádnou délku práce. Místo toho musí být pracovník neustále k dispozici. Ve Velké Británii se této smlouvy využívá i proti nezaměstnaným. Od roku 2004 jsou nezaměstnaní povinni tento typ smlouvy přijmout pod hrozbou pozastavení dávek. Velmi často zaměstnavatelé tyto smlouvy rychle ukončují, protože je zajímá pouze bonus 1 500 liber, který vyplácí fond pro nezaměstnané (úřad práce) za zaměstnání dlouhodobě nezaměstnané osoby.

(9) V tomto článku se hovoří o «časově sladěných» stávkách, abychom použili terminologii RMT. Tento typ stávky je podobný stávce železničářů ve Francii na jaře 2018, která se bude nazývat «přerušovaná stávka». Demoralizující účinek tohoto typu stávky tudíž není třeba dále prokazovat.

(10) https://ukdaily.news

(11) «Stínový ministr» náleží k oficiálnímu «stínovému kabinetu» parlamentní opozice, jehož «stínová» ministerstva jsou zrcadlovou kopií ministerstev současné vlády království. Každý opoziční «stínový ministr» je odpovědný za sledování politiky a dokumentů svého kolegy u moci.

(12) www.theguardian.com