Francie: důchody, nezaměstnanost, inflace…

Za obnovení třídního boje proti všem kapitalistickým útokům!

Důchodová „reforma“ je součástí všeobecného a neustálého zostřování kapitalistických útoků proti proletářům. Důchody nejsou „právem“ nebo darem od státu, ale součástí „nepřímé mzdy“ – části „reálné mzdy“, která není vyplácena přímo zaměstnancům, ale je přerozdělována ve formě sociálních dávek – nazývaných také „sociální příspěvky“. Vlády, jak levicové, tak pravicové, se po léta snažily v reakci na přání kapitalistů tyto „poplatky“ snížit, čímž se snížila „reálná mzda“ a zvýšily zisky, a následně se snížily sociální dávky. Potíže kapitalismu tváří v tvář rostoucí krizi jej nutí zvyšovat tlak na mzdy a vykořisťování proletářů. Vidíme to na reformě pojištění v nezaměstnanosti, jejímž cílem je snížení dávek; vidíme to na plánované reformě důchodů, která bude často mít za následek odchod do důchodu se sníženým důchodem kvůli prodloužení potřebné délky odvodů: není divu, že tyto reformy schválily organizace zaměstnavatelů!

K tomu je třeba připočítat inflaci, která je vysoká zejména u základních produktů a která snižuje mzdy a představuje skutečný „transfer bohatství“ ve prospěch kapitalistů na úkor proletářů.

BOJ PROTI ÚTOKŮM VŮČI PROLETARIÁTU VYŽADUJE NÁVRAT KE SKUTEČNÉMU TŘÍDNÍMU BOJI!

Tváří v tvář těmto útokům se zástupci odborů chvástají, že se zúčastnili „konzultačních“ schůzek s vládou, na nichž předložili „jiná řešení financování“ systému, která, jak naříkají, nebyla „seriózně prostudována“; ve skutečnosti všichni věděli, že tyto schůzky neměly jiný cíl než poskytnout vládě, která byla odhodlána prosadit svůj projekt, alibistický obraz dialogu: s třídním protivníkem se nemá vést konzultace, ale bojovat! To je přesně to, co si odborové špičky, neochvějně lpící na své roli „sociálního partnera“ a na třídní spolupráci, kterou tato role obnáší, nepřejí. Proto po účasti na těchto maškarádách vzkřísily svou katastrofální taktiku opakujících se „dnů akce“ a záměr vepsat „mobilizaci“ (nemluvme o boji!) „do dlouhodobé perspektivy“ (tisková zpráva z 1. 10.): neexistuje lepší způsob, jak vyčerpat ducha bojovnosti proletářů, jak ilustrují porážky velkých hnutí v letech 2003, 2010, 2013 a 2020.

Pracující však nejsou vždy odsouzeni k porážce, jak ukázala stávka kontrolorů SNCF (národní železniční dopravce, pozn. překl.) během vánočních svátků: organizovali se autonomně, vešli do stávky nezávisle na odborových organizacích, které byly příliš zaneprázdněny sociálním dialogem s vedením, a přinutili vedení k tomu, aby ustoupilo a přiznalo když ne zvýšení platů, tak alespoň výrazné prémie. Tato epizoda, mimo své nevyhnutelné limity, ukazuje cestu: aby měl boj šanci na úspěch, je nutné se rozejít s tendencemi a praktikami třídní kolaborace vnucenými odborovými vůdci a vzít svůj boj do vlastních rukou.

Za návrat k třídním metodám a prostředkům boje, za nezávislou třídní organizaci a boj!

Za obnovení všeobecného boje proti kapitalismu!

17. ledna 2023