Španělsko

Stávka kovodělníků ve Vigu

Aby proletáři zvítězili, musí si vzít ponaučení ze svých porážek

V úterý 20. června zablokovali kovodělníci ve Vigu, které odborové svazy CC.OO., UGT a CIG vyzvaly k jednodenní stávce, příjezdy na městské výstaviště, letiště a do stanice technické kontroly. Po této blokádě následovaly obvyklé střety s policií, které se dostaly na titulní stránky místního i celostátního tisku. Aniž by koaliční vláda PSOE‑Unidas Podemos sáhla k obdobnému násilí, jaké použila před téměř dvěma lety při stávce kovodělníků v Cádizu, přesto však ukázala se svým obvyklým „progresivisním“ laděním dělníkům opět onu tvář, kterou chce skrývat za předvolební propagandou. Jako dobrý sluha svého pána ukazuje vláda pravici, svému více než pravděpodobnému nástupci, cestu vpřed.

Stávka kovodělníků ve Vigu byla svolána s na základě souboru požadavků, které jsou obvyklé při mobilizacích, jež se v tomto odvětví uskutečnily v posledních letech. Za prvé se požaduje zvýšení mezd o 4 % pro každý rok od roku 2023 do roku 2025, tedy pro období platnosti příští kolektivní smlouvy. Za druhé se požaduje zkrácení pracovního dne (o 24 hodin měsíčně méně) a konečně záruky pro subdodavatelské pracovníky, kteří požadují záruky náhradního pracovního poměru v případě změny společností vykonávajících jednotlivé subdodávky.

Šéfové ze své strany nabízejí souhrnné zvýšení o 6 % za stejné období, zkrácení pracovní doby o 8 hodin měsíčně a o zárukách náhradního pracovního poměru nechtějí ani slyšet. Neshody mezi odbory a šéfy vedly k vyhlášení třídenní stávky (21., 22. a 28. června), ke které je vyzváno 33 000 pracovníků zaměstnaných v kovozpracujícím průmyslu.

Stejně jako požadavky jsou stejné jako při jiných nedávných stávkách v kovozpracujícím průmyslu, tak i to, co se při nich stalo, by mělo být proletářům, kteří v těchto dnech vycházejí demonstrovat do ulic, zřejmé. Nedávná zkušenost je souhrnem porážek, jedné za druhou, od Cádizu po Kantábrii přes Guipúzcoa nebo El Ferrol, což by mělo mít mezi dělníky ve Vigu určitou váhu. Jestliže všechny stávky, které se v kovoprůmyslu uskutečnily od roku 2021, byly motivovány mzdovými požadavky, všechny byly v této věci poraženy. Při očekávané inflaci ve výši 21,5 % pro období 2021–2025 se dosažené zvýšení mezd tomuto číslu ani nepřibližuje: v Cádizu 2,5 % až 3 %, v La Coruni 6,5 %, v Kantábrii 6 %… K tomu se přidává neustálé zhoršování pracovních podmínek: zvyšování pracovního rytmu, subdodávky, ERTE (Expediente de Regulación Temporal de Empleo – pracovní postupy, které umožňují podniku na určitou dobu pozastavit nebo zkrátit smluvní vztah se svými zaměstnanci) jakožto regulační opatření atd.

Jak k této situaci došlo? Co lze očekávat od kovodělníků ve Vigu? Lze si myslet, že pokud se šéfům podařilo prosadit své požadavky, učinili tak za použití těch nejtvrdších nátlakových prostředků, jako když policie vstoupila se střelbou do proletářských čtvrtí v Cádizu. Ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Pokud se v posledních letech šéfům podařilo vnutit dělníkům svá opatření, bylo to především díky práci odborových organizací (CC.OO., UGT atd.), které nejprve dokázaly stávky zkrotit a poté souhlasily s jejich ukončením dohodami, které byly na hony vzdálené tomu, co dělníci požadovali. Tak tomu bylo v Cádizu, kde CC.OO. a UGT, které neměly mezi subdodavatelskými dělníky, kteří vedli boj, žádné zastoupení, z vlastního rozhodnutí zrušily volání po stávce. Nebo v Baskicku, kde se jim podařilo udržet stávky v Guipúzcoa a Vizcaya izolované od sebe. Nebo v Kantábrii, kde po týdnech stávkových akcí „požádaly“ o pomoc ministryni práce Yolandu Díazovou (tutéž, která je ve vládě, jež nasadila tanky v Cádizu a která včera tvrdě zakročila ve Vigu), aby je ukončila, jakmile předložila návrh zcela v souladu s návrhem šéfů…

V podmínkách obtížného ekonomického oživení, s prudce rostoucí inflací, s chronickým problémem nezaměstnanosti, který ERTE nedokáže zamaskovat, nemůže buržoazie tolerovat jakýkoli druh mzdových výhod pro proletariát. Porážka kovodělných proletářů byla pro buržoazii ústřední otázkou a využila všech svých zdrojů, aby tohoto cíle dosáhla, aby neustoupila jejich požadavkům a především aby se příklad boje nerozšířil mezi ostatní pracující. Na své straně měla vládu a policii, média a velké odborové svazy. Abychom pochopili skutečnou funkci tohoto spojenectví nepřátel pracujících, stačí se podívat na stávku ve Vigu v těchto dnech. Vyhlašování stávek izolovaně jedna od druhé a s několikadenním trváním, bez trvání ne více než tři dny, řádně předem avizované, aby šéfové mohli minimalizovat utrpěné škody…

To je lekce, kterou si musí vzít kovodělní proletáři ve Vigu a proletáři v ostatních odvětvích a regionech. Třídní nepřítel, šéfové, má soudržnost celé buržoazní třídy, má bezvýhradnou podporu státu, ať už je prapor vlády, tisku… a odborů jakýkoli. Jejím cílem je demobilizovat boj, zabránit šíření proletářské solidarity, pravého kořene síly dělnické třídy, omezovat stávky, přimět samotné dělníky, aby se podvolili tomu, že budou bojovat pouze demokratickými a občanskými prostředky, které jsou pro vítězství zcela nepoužitelné.

Pravda, kterou lze vyvodit z těchto ne nijak časově vzdálených zkušeností, je, že pouze síla proletářské třídy může zvítězit nad šéfy. A že tato síla se rozplyne, když se neuplatňuje, když stávky připomínají spíše akty impotentního protestu než skutečný boj vedený pracujícími a zaměřený na způsobení co největších škod ekonomice šéfů; když se odborovým předákům, kteří jsou skutečnými garanty politiky sociálního smíru, jež proletáře přivedla do této situace, přenechává zahajování a ukončování bojů, aby se příliš nenarušil normální chod výroby v továrnách, vždy s výmluvou, že je lepší šetřit síly a odložit skutečný boj… na neurčito.

Proletáři mají nějakou šanci na vítězství pouze tehdy, pokud se vrátí na cestu třídního boje, s prostředky a metodami založenými na přímé konfrontaci s nepřítelem, na solidaritě přesahující hranice továren, odvětví či regionů, na třídní a nezávislé organizaci, v boji za požadavky, které spojují všechny proletáře ve společném cíli.

Zvýšení mezd pro všechny pracující, nejvíce pro ty nejhůře placené!

Drastické zkrácení pracovní doby pro všechny pracující!

Proti škodlivému prostředí na pracovištích!

Za obranu životních, pracovních a bojových podmínek proletariátu!

Za třídní solidaritu všech proletářů!