Antisemitismus je součástí buržoazní ideologie

V posledních dvou měsících se velmi rozmohla vlna obviňování z antisemitismu na adresu každého, kdo se postavil na podporu volání vyvražďovaného palestinského lidu (podotýkáme například, že mezi více než deseti tisíci oběťmi je více než čtyři tisíce dětí, o nichž silně pochybujeme, že by všechny mohly být oněmi nechvalnými teroristy). Naše strana je v dějinné kontinuitě a konzistenci, která ji charakterizuje, nucena zdůrazňovat v podstatě buržoazní povahu těchto ideologických útoků a poté poukazovat na to, jak se skutečný pohyb dějin v praxi vyvíjel bez ohledu na tato obvinění. Náš postoj k Palestině je ve skutečnosti dobře známý a byl zopakován v posledním čísle Il Comunista v článku « Alcuni punti fermi sulla ‚questione palestinese‘ » (Několik základních bodů k « palestinské otázce »): odmítnutí buržoazního kompromisu « národního palestinského státu » (navíc nacionalistického, demokratického, kapitalistického atd. atd.) a volání, historicky nastolené již v roce 1848 našimi mistry směrem k proletářům, aby se sjednotili na celém světě v boji na základě především třídního charakteru. Z těchto postojů nelze vyvozovat žádnou formu antisemitismu, stejně jako jakoukoli jinou formu rasismu.

Obviňování z antisemitismu má ve skutečnosti své kořeny v minulosti. Již od publikování textu strany « Auschwitz ou le grand alibi » (Osvětim aneb velké alibi) nás ideologové buržoazie a ideologové stalinismu, falešně zastávajícího zájmy proletariátu, obviňují z popírání přímé odpovědnosti nacistického fašismu za holokaust. Vždy jsme opakovaně zdůrazňovali následující: « Odmítajíce vidět v samotném kapitalismu příčinu krizí a společenských katastrof, které periodicky zmítají světem, buržoazní a reformističtí ideologové vždy trvali na tom je vysvětlovat zlovůlí toho či onoho. » (1) I v tomto případě, kdy reakcionáři z Hamásu s podporou Hizballáhu a Íránu odpalují rakety a sionistická armáda shazuje bomby na nemocnice, školy a domy bez rozdílu, chtějí demokraté všech národů vidět pouze zlovůli té či oné skupiny, ať už etnické nebo politické, nikoliv však odpovědnost kapitalismu jako společenského systému, jako výrobního způsobu. Neschopnost demokratické ideologie uznat skutečnou odpovědnost v tomto případě také dokazuje, jak může být obvinění z antisemitismu použito jako účelová zbraň proti postojům, které zpochybňují zavedený řád. Stejně jako se demokratická ideologie (která se nám hnusí) na každém kroku dovolává mystické zbraně antifašismu, aby vytvořila iluzi, že řešení společenských problémů spočívá v porážce stejně tak buržoazního fašismu, stejně tak se zaštiťuje zármutkem nad vyhlazováním Židů (přičemž podle všeho pramálo záleží na tom, že sám « demokratický svět » v době druhé světové války neudělal nic, třebaže dobře věděl, co se děje), aby zabránil projevům třídně orientovaných postojů kolem palestinské otázky.

Máme přímý důkaz toho, jak může být bezobsažný antifašismus veřejného mínění použit jako represivní zbraň. V deníku Il Manifesto se ostatně dozvídáme, že německá spolková vláda tváří v tvář mohutným demonstracím na podporu palestinského lidu reagovala zaprvé obušky, zadruhé zákazem nejen jakýchkoli shromáždění, ale i nošení tradičního šátku kefíja (hovorově palestina) ve školách. Tisková skupina Bild prý začala mimo jiné zveřejňovat seznamy údajných přátel Hamásu (2). Je bráněno jakémukoli projevu nesouhlasu se systematickým masakrováním civilistů, k jakému dochází v Gaze, právě pod záminkou antifašismu: tím dochází u demokratů k fatálnímu myšlenkovému zkratu. Ti se ve jménu demokracie ocitají v situaci, kdy jsou nuceni potlačovat nesouhlas. To vše se může zdát být v rozporu pouze na základě přesvědčení, že demokracie se od fašismu principiálně liší svou třídní povahou, což my rozhodně popíráme. Jak jsme již uvedli na jiném místě: « 6. Popíráme, že ‚demokracie‘ a ‚fašismus‘ odpovídají odlišným typům společnosti, spojeným s odlišnými způsoby života a společenské činnosti. Tvrdíme, že se jedná pouze o dvě různé formy buržoazního státu, které zajišťují jedna jako druhá nadvládu kapitálu a jeho fungování, avšak za odlišných společenských poměrů ». (3) Pro buržoazii je totiž důležité udržení třídní nadvlády, nikoli práva a svobody.

Ale tato obvinění z antisemitismu vůči těm, kteří jsou stejně jako my masakrem zděšeni, jsou zcela nemístná. To dokazují fakta, mnohem více než slova. Pokud by opravdu všichni demonstranti, kteří se rozhodli mobilizovat proti masakru Palestinců (často s buržoazně nacionalistickými postoji, avšak někdy i s částečným pochopením společenského problému imperialismu jako celku), byli skutečně motivováni nějakou záhadnou, tajnou formou antisemitismu, jak mohlo dojít k tomu, co se stalo ve Washingtonu? Tisíce Židů se v reakci na situaci v Palestině mobilizovaly, aby vyjádřily svůj nesouhlas se zločinným jednáním sionismu, obsadily Kongres a na tři sta jich bylo zatčeno (4). Pro buržoazní demokratickou ideologii to zřejmě museli být « antisemitští Židé ». Absurdita antifašistických výroků se opět ukazuje, a to v jejich vlastní skutečnosti – dokonce ještě více než v našich vyjádřeních, která opakujeme už desítky let. Jeden z představitelů demonstrace dokonce prohlásil: « nenecháme se manipulovat strachem z antisemitismu », čímž rozhodujícím způsobem zarámoval, jakým způsobem bojuje buržoazie proti politickému disentu, tj. nejen zatýkáním, pronásledováním a úkladnými vraždami, ale i uchylování se k buržoaznímu ideologickému krytí v rámci všeobecné snahy manipulovat veřejným míněním.

Buržoazie může dál mávat svými zpropadenými prapory (demokracie, antifašismus, legalita, třídní spolupráce) a klamat ty, kteří v této historické fázi ještě rozhodně nepochopili, jak se věci mají. My, jako Mezinárodní komunistická strana, tedy antinacionalistická, antidemokratická, třídně orientovaná a proletářská, budeme pokračovat ve své činnosti demaskování buržoazní povahy lží, které se třída šéfů snaží dnes, stejně jako před padesáti lety, hustit do hlav proletariátu. A proletariát, sužovaný dvěma a půl stoletími buržoazní nadvlády a sto lety třídního kolaborantismu, si dnes ještě neuvědomil, jak jsou hanlivé pomluvy propagandistů kapitalismu pronášeny jen proto, aby se posílila jeho nedůvěra ve své vlastní síly, v jediný boj, který jej povede k osvobození, totiž v třídní boj. A až se třídní boj obnoví ve všeobecném měřítku, proletariát prokáže svou chrabrost nikoli v prázdných sofismech demokratických diskusí, ale v konkrétní revoluční akci, ve všeobecném povstání, v jistotě svých dějinných cílů.

Aby se tak stalo, je i nadále zásadní úloha strany, třídní diktatury, revolučního marxismu, který pracující třídě poskytoval a stále poskytuje nadčasové ponaučení právě pro dobytí její moci. Tím se také rozmetá všechno to pletichaření, které buržoazie zkomponovala, aby zabránila svému svržení.

(1) « Auschwitz ou le grand alibi » (Osvětim aneb velké alibi), publikováno v č. 11, 1960 našeho teoretického časopisu Programme communiste.

(2) « A Berlino tira una brutta aria », Il Manifesto, str. 4, 20. října 2023.

(3) « Ciò che noi neghiamo e ciò che noi affermiamo » (Co popíráme a co tvrdíme), Il comunista, č. 52, listopad 1996.

(4) « USA, ebrei pacifisti invadono il Congresso, arrestati in 300 », Il Manifesto, str. 5, 20. října 2023.

26. listopadu 2023

Il comunista - le prolétaire - el proletario - proletarian - programme communiste - el programa comunista - Communist Program

Top  -  Back to Statements  -  Back to Archives  - Back to Czech Page