“Hrdinské“ výpady „leninistů“ z „Lotta Comunista“

Všichni známe, někteří více, někteří méně, organizaci sdruženou kolem novin Lotta Comunista („Komunistický boj“), která se honosně nazývá (ačkoli tuto formulaci nyní najdeme pouze v jejich novinách) Gruppi Leninisti della Sinistra Comunista (Leninistické skupiny komunistické levice). Všichni jsme už je někdy viděli seřaděné před univerzitami nebo továrnami, kde rozdávali leták nebo se snažili prodat své noviny. Jejich početní rozšířenost ve městech, kde působí, je činí téměř všudepřítomnými v jejich aktivitě získávání nových stoupenců, jež často provádějí mezi mladými lidmi vydávajíce se za jedinou revoluční marxistickou a antistalinskou organizaci v Itálii; mnozí je však také viděli, jak ve jménu svých „Circoli operai“ (Dělnických kroužků) organizují po vzoru duchovních sbírky potravinových balíčků pro „rodiny v nouzi“ a vyzývají lidi k účasti na svých aktivitách, k nimž patří i kurzy italštiny pro cizince. Zkrátka, namísto… knihy a pušky (odkaz na fašistické heslo dvacátých let minulého století „Kniha a puška, to je dokonalý fašista“),… kniha a potravinový balíček. Navíc se deklarují za součást komunistické levice, přičemž skrývají svůj původ v anarchistickém a odbojovém hnutí a samozřejmě nevysvětlují, co tato deklarace znamená.  

Události posledních dní však ukázaly, že to, co tito lidé dělají, není jen intelektuální propaganda a pokojná dobrovolnická práce, ale také mnohem přímočařejší aktivismus. Dne 22. května tohoto roku byl podán další důkaz toho, jak zmatená politická linie vyznačující se naprostým popřením dialektické a vědecké analýzy situace a existence skutečné „národní“ otázky – jako v případě Palestinců – vede k akcím, které jsou demagogicky označovány za „bolševické“. Tyto chrabré výpady skvader LC pošpiňují jméno strany Lenina a Trockého, vítězné Říjnové revoluce, strůjců Komunistické internacionály. Asi desetičlenná skupinka militantů patřících k této organizaci vnikla na Milánskou univerzitu (UniMi), aby tam přes odpor studentů okupujících univerzitu rozdávala leták (proti těm, kteří demonstrují ve prospěch Palestiny a jsou obviňováni z „nacionalismu“, spolčování se s buržoazií a podobně). Podle jednoho z členů Studentské komunity pro Palestinu (Comunità Studentesca per la Palestina) (1) měli militanti LC využít nesouhlasu s distribucí letáku jako záminku k zahájení surového útoku. Následky? Jeden ze studentů zasažených při střetu byl převezen do nemocnice, přičemž policie z Oddělení všeobecného vyšetřování a zvláštních operací (DIGOS), identifikovala a obvinila 8 militantů z LC („akceschopná“ policie na místo vždy doráží pozdě: nezastaví mlácení, nýbrž stihne zajistit „viníky“).

Následující den, po rozšíření zprávy o této bitce, byla skupina členů LC studenty římské univerzity Sapienza označena za „sionisty“ a v reakci na to se rozhodli znovu přikročit k tvrdé akci a vyvolali novou bitku. Zkrátka dvě potyčky ve dvouch dnech. Buržoazní tisk měl příležitost poukázat na to, že v posledních oficiálních komuniké studentů se nikdy neobjevuje název „Lotta Comunista“, ale pouze se odsuzuje „squadristická a sionistická forma“ útoků: tisku je jasné, že studenti nechtějí šířit spojení slova „komunistický“ spolu s tím, co organizuje takové akce (novináři naproti tomu touží vsugerovat, že právě toto je zdegenerované chování komunistů).

Nemůžeme se přiklánět k názoru, jak to někteří dělají, že za těmito útoky je jasný „sionistický“ záměr. Místo toho je zřejmé, že militanti z LC věří, že jejich konečné řešení palestinské otázky (počkejme si na proletářskou revoluci... ta bude řešením všeho zla) je natolik správné, že ti, kdo jejich propagandě odporují, musí být umlčeni, a to i za použití donucovacích metod. Oprávněným a hojně rozšířeným komentářem k ubohosti těchto squadristických akcí je právě to, že na nich není nic komunistického. Rozhodně nepopíráme, že násilí je součástí dějin a společnosti, a potažmo třídního boje. Přihlašujeme se k revolučnímu násilí, nikdy jsme to neskrývali, ovšem v historickém kontextu, na nějž odkazovala komunistická levice Itálie, Lenin a Trockij a před nimi Marx a Engels, což je na hony vzdáleno demagogické „komunistické“ levici bojovníků LC. Postoje, které předkládá LC a které, jak jsme viděli, „hájí“ kopanci a údery proti studentům protestujícím proti masakrování Palestinců v Gaze, fakticky popírají, že by pro Palestince existovala „národní otázka“ a že útlak, který Palestinci zažívají ze strany Izraele a všech států, které se vždy obávaly nákazy boje palestinských proletářů ve svých vlastních zemích, si nezaslouží žádný protest, žádný projev solidarity s utlačovanými. Lotta Comunista v souvislosti s tímto konkrétním případem masakrování Palestinců v Gaze v jednom ze svých letáků reagujících na potyčky propuklé na univerzitách, podepsaným „Univerzitní leninistické výbory“ (Comitati Leninisti Universitari), zatímco připomíná, že italské univerzity spolupracují nejen s izraelským režimem, stejně však i s neméně vražednými režimy, jako je ten severokorejský a afghánský vedený Talibánem, cituje známého intelektuála Itala Calvina – bývalého partyzána, anarchistického individualistu, člena stalinistické Italské komunistické strany, stoupence SSSR až do ruské intervence v Budapešti v roce 1956 a poté navrátivšího se anarchistu – který v dopise palestinskému novináři v říjnu 1968 „litoval toho, že stoupenci palestinské věci neberou v úvahu nejkrutější a nejnelidštější pronásledování za nacismu a ještě mnohem dříve, po staletí a staletí, jímž trpěli Židé, a zároveň spatřoval s jistotou řešení palestinského problému v revolučním přístupu jak v arabském světě, tak v izraelských masách“ (2). V té době se většina intelektuálů hlásila k tomu, že jsou „revolucionáři“, a to kolem nich vyvolávalo tak velké sympatie, že si zajistili prodej mnoha výtisků svých děl, prominentní místo v hojně prodávaných novinách a literární ceny všeho druhu od „osvícené“ buržoazie. Citovat Calvina v tomto smyslu evidentně znamená, že perspektiva propagovaná LC je perspektivou buržoazních intelektuálů, kteří nikdy nemluví o proletářské revoluci, vedené komunistickou stranou, za svržení buržoazního státu a nastolení proletářské diktatury, nýbrž o revoluci „vědomí“, která je tou nejneuskutečnitelnější věcí, která v reálném světě existuje.

Lotta Comunista v publikovaných letácích a komuniké v žádném z nich nepopírá, že to byli právě její militanti, kdo rozpoutal tyto střety. Tvrdí pouze, že jejich počínání je „bolševické“ a „leninistické“: přesněji řečeno, definovala svůj postoj jako „otevřeně antinacionalistický“ a své odpůrce označila za „sociálně-nacionální levici“. Z tohoto hlediska například tvrdí, že zastavení spolupráce italských univerzit s izraelskými univerzitami a vojenskými společnostmi je aktem… „nacionalismu“. Jejich „internacionalismus“ je tak bezbřehý, že dokáží ignorovat nejen to, kdo bomby shazuje, ale i samotný fakt, že… vůbec nějaké bomby dopadají

Pro některé politické skupiny podporující protiizraelské studentské protesty proto nebylo těžké prohlásit, že militanti z LC nemají ve svém chování a svých chrabrých počinech nic komunistického, ačkoli ani tyto skupiny, jako je například Komunistická fronta mládeže (Fronte della Gioventù Comunista), nemůže tvrdit, že je marxistická, vzhledem k tomu, že od svého vzniku v roce 2012 vždy vychvalovala SSSR a jeho satelity jako socialistické země zrazené Gorbačovovou „revizí“… (3).

Pokud jde o revizi a falzifikaci marxismu, mezi Lottou Comunista a jejími kritiky probíhá poměrně slušné soupeření!

(1) V rozhovoru: https://www.tag24.it/1100840-universita-statale-milano-occupata-palestina/

(2) Viz https://www.z3xmi.it/pagina.phtml?_id_articolo=16296-Lettera-di-Calvino-a-un-palestinese.html

(3) Viz Dokument z 2. kongresu FGC, prosinec 2016, část II: „Kontrarevoluce v letech 1989-1991 vedly k zániku bloku socialistických zemí se Sovětským svazem v čele, okolo něhož se rozvinulo progresivní hnutí, které postupovalo po celé planetě směrem k dekolonizaci a osvobození národů od nadvlády imperialismu. Tímto skončila dějinná etapa charakterizovaná střetem ‚dvou světů‘, v němž proti sobě stály dva protichůdné a nesmiřitelné modely a vize společnosti: socialismus na jedné straně a kapitalismus na straně druhé. Konec Sovětského svazu, první socialistické země v dějinách lidstva, byl důsledkem postupné revize marxisticko-leninistické ideologie a některých teoretických a politických chyb a nedostatků, které vyplynuly z XX. sjezdu KSSS (od teorie mírového soužití až po provádění ekonomických reforem, které do socialistické ekonomiky zaváděly tržní prvky), na něž mezinárodní komunistické hnutí, počínaje komunistickými stranami, které vedly výstavbu socialismu v zemích Východu, nedokázalo pohotově reagovat“.