Krajně pravicové nepokoje ve Velké Británii: Pouze proletariát, který bojuje jednotně proti vlastní buržoazii, dokáže rozdrtit rasistickou verbež!

Dne 29. července zaútočil sedmnáctiletý teenager nožem na účastníky tanečního kurzu ve vesnici Banks severně od Southportu. Mezi třinácti pobodanými byly i tři velmi malé oběti ve věku 6 až 9 let, které na následky zranění zemřely. Na sociálních sítích okamžitě vypuklo šílenství a šířily se fámy o původu a náboženství útočníka, podle nichž byl muslimem ze Sýrie. Jedním z protagonistů této virální fake news byl jistý Tommy Robinson, neofašistický aktivista (1) a zakladatel English Defence League (EDL), krajně pravicové, islamofobní a identitářské organizace. Právě tato skupina zahájila sérii demonstrací v několika městech Spojeného království, včetně Manchesteru, Hartlepoolu, Aldershotu a Sunderlandu, demonstrací, které rychle přerostly v rasistické nepokoje a přímo protiimigrantské pogromy, doprovázené obvyklými protiimigrantskými trestnými výpravami a vypalováním hotelů, v nichž byli ubytováni migranti, a mešit (2).

Reakce vlády byly přinejmenším nekonzistentní, neboť nejprve nabádala k tomu, aby se nepodléhalo „nepatřičným“ spekulacím ohledně vrahovy identity – jak se vyjádřila ministryně vnitra Yvette Cooperová –, načež byla nakonec přinucena odhalit vrahovu identitu, tj. mladého Brita narozeného v Cardiffu ve rwandské rodině. S celkovým rozšířením nepokojů se vláda uchýlila k ráznějším slovům: nedávno zvolený labouristický premiér Keir Starmer varoval, že výtržníci budou potrestáni „plnou silou zákona“, což bylo plně v souladu s jeho předvolební kampaní, během níž se prezentoval jako kandidát práva a pořádku. Oznámil vytvoření speciální jednotky pro boj s násilnými agitátory, která bude moci využívat kamerové systémy pro rozpoznávání obličejů, zatímco Yvette Cooperová přišla s myšlenkou na zákaz EDL.

Na rozdíl od buržoazních komentátorů, kteří, opírajíce se o nepopiratelný fakt, že tyto nepokoje byly zesíleny vahou konspirace a fake news na sociálních sítích, prezentují tyto nepokoje jako bezprecedentní, jsou si revoluční marxisté dobře vědomi toho, že Spojené království má nejen dlouhou historii rasistických pogromů, ale především že rasismus je pro kapitalismus životně důležitou nutností.

DLOUHÁ HISTORIE RASISTICKÝCH ÚTOKŮ NA PŘISTĚHOVALECKÝ PROLETARIÁT

Útoky proti přistěhovaleckému proletariátu nejsou jednoduše produktem nárůstu rasismu ve společnosti, zejména evropských, v atmosféře zostřených rozporů kapitalismu, a zejména ekonomické krize. Ve skutečnosti byli přistěhovalečtí proletáři vždy terčem útoků kapitalismu, a to zejména těch nejextrémističtějších kruhů, přičemž se různila pouze národnostní příslušnost v závislosti na migračních vlnách.

V 70. letech 20. století, v období růstu Národní fronty (National Front), vysloveně neofašistické organizace, tak byli stanoveným cílem proletáři z jižní Asie. Již v té době došlo k několika rasistickým demonstracím a nepokojům, zejména 15. června 1974 v Londýně, kde několik krajně pravicových skupin uspořádalo pochod vyzývající k „repatriaci“ migrantů. Tato demonstrace se zvrhla ve střet s protirasistickými skupinami, převážně krajní levice. O několik let později, 13. srpna 1977, uspořádala Národní fronta v londýnské čtvrti Lewisham nový pochod „proti multirasové společnosti“, který opět vyvolal střety s protirasistickými a antifašistickými skupinami. Všem těmto rasistickým, neofašistickým a konzervativním skupinám, využívajíce období krize, se daří získávat nové příznivce z řad maloburžoazie, lumpenproletariátu a takzvané pracující aristokracie, této „páté kolony buržoazie uvnitř dělnické třídy“ (3). Stejně jako včera i dnes trpí přistěhovalecký proletariát bitím, násilným pronásledováním, provokačními pochody v ghettech, kde byl kapitalismem donucen žít.

RASISMUS: NUTNOST PRO KAPITÁL

Aniž bychom popírali roli neofašistické verbeže v útocích, jež zakouší přistěhovalecký proletariát, bylo by však chybou – ke které nás vždy sváděla krajní levice svými báchorkami o demokratickém antifašismu – domnívat se, že rasismus je zájmem výlučně extremistických složek buržoazie. Ve skutečnosti jsou tato extrémistická uskupení nejen nositeli právě politiky namířené proti pracujícím, ale také produktem kapitalismu jako celku, který potřebuje podněcovat rozdělování na domácí a zahraniční proletáře s cílem usnadnit vykořisťování jedněch i druhých. V tomto ohledu není britská buržoazie výjimkou. Připomeňme si jen posledních 75 let, během nichž britský kapitál přijal řadu zákonů, jejichž cílem bylo učinit z přistěhovaleckého proletariátu nejvíce utlačovanou a vykořisťovanou část dělnické třídy. Rozdělení rodin, testy panenství, vyhoštění, kriminalizace, toť celkový arzenál, který britská buržoazie použila a nadále používá proti této části proletariátu. Mezi příklady (4) patří například: zákon Commonwealth Immigration Act 1962 (konzervativní vláda), který zavedl systém povolení k pobytu za účelem kontroly imigrace; zákon Commonwealth Immigrants Act 1968 (labouristická vláda), který udělil povolení k pobytu pouze držitelům britského pasu, jejichž alespoň jeden prarodič se narodil ve Spojeném království; zákon Immigration Act 1971 (konzervativní vláda), který zavedl změnu přistěhovalectví pro osoby, které se chtějí trvale usadit, na systém s pracovně nasmlouvanými pracovníky a zavedl rozlišení mezi tzv. „patrials“ (kteří se mohli volně pohybovat a nepodléhali deportaci) a „non-patrials“ (kteří potřebovali povolení k pobytu a pracovní kartu platnou po dobu jednoho roku); zákon British Nationality Act 1981 (konzervativní vláda), který opět zpřísnil kritéria pro získání britského občanství; zákon Nationality, Immigration and Asylum Act 2002 (labouristická vláda), který nejprve zrušil podporu žadatelů o azyl; zákon Immigration, Asylum and Nationality Act 2006 (labouristická vláda), který omezil právo na odvolání v případě zamítnutí povolení ke vstupu; zákon Borders, Citizenship and Immigration Act 2009 (labouristická vláda), který zpřísnil kritéria pro získání povolení k pobytu na dobu neurčitou zavedením „občanství na zkoušku“. Nejnověji pak plán deportace migrantů, kteří vstoupili na britské území „nelegálně“, do Rwandy ilustruje tuto rasistickou politiku prováděnou britskou buržoazií, a to jak konzervativní, tak labouristickou.

Jak této politice britské buržoazie rozumět? Ve skutečnosti plní dvojí funkci: na jedné straně umožňuje rozdělovat proletariát na část, která je vystavena zuřivému vykořisťování a represím, a na druhou, „domácí“ část, která se ve srovnání s tou první jeví jako „relativně“ zajištěná a podporuje třídní spolupráci. Britská buržoazie si je ve skutečnosti dobře vědoma, že hlavním nebezpečím pro její panství je semknutost proletariátu, a proto se snaží udělat vše pro to, aby ji podkopala.

Druhým přínosem této rasistické politiky je, že umožňuje britské buržoazii mimořádně vykořisťovat přistěhovaleckou pracovní sílu, kterou potřebuje v řadě špatně placených profesí, v zemědělství, stavebnictví, textilním průmyslu, oděvním průmyslu, ve službách a úklidových pracích, v domácnosti atd. Tváří v tvář proletariátu připraveného o základní ochranu a nad kterým visí pomyslný Damoklův meč v podobě vyhoštění z území státu, mohou tak šéfové tuto část proletariátu podřizovat stále krutějšímu vykořisťování. Tato politika, která není vlastní výlučně britské buržoazii – svědectvím toho je, kterak se francouzské poměry v mnoha ohledech podobají těm, které zde probíráme (5), jakož i poměry dalších evropských zemích – vyžaduje od proletariátu třídní reakci.

PAST DEMOKRATICKÉHO ANTIRASISMU NASTRAŽENÁ „KRAJNÍ LEVICÍ“

Na cestě svého boje narazí proletariát na velkou překážku: demokratický antifašismus a antirasismus, které tradičně prosazují maloburžoazní demokraté a krajní levice, obzvláště trockistická levice. To platí obzvláště v případě Socialistické dělnické strany (Socialist Workers Party), hlavní krajně levicové formace v zemi, která se historicky angažuje v odklonu proletářského boje na jemu cizí terén. A tak stejně jako měla EDL své předchůdce v Národní frontě, jsou dnešní protirasistická hnutí potomky Anti-Nazi League a Rock against Racism, vedených v obou případech SWP. Ta je dnes hlásnou troubou „Stand Up To Racism“, „jednotného“ hnutí sdružujícího protirasistické aktivisty, poslance a odborové byrokraty (6). Odklánějí boj na parlamentní a demokratický terén a zaměřují se na strašáky, jako je Nigel Farage – tradiční vůdce krajní pravice v zemi, vůdčí postava kampaně za brexit a šéf třetí největší síly v zemi v posledních parlamentních volbách, v nichž jeho strana Reform UK získala téměř 15 % hlasů – a Suella Bravermanová – bývalá ministryně vnitra ve vládě Rishi Sunaka, horlivá stoupenkyně plánu na deportaci migrantů do Rwandy a zastánkyně krajně pravicové linie v Konzervativní straně. Jako přímý důsledek pozornosti věnované těmto dvěma osobnostem signatáři prohlášení vyzývají k boji proti rasismu v parlamentu a v ulicích vytvořením „masového hnutí dostatečně silného na to, aby fašisty odrazilo“. Pokračujíce v této populistické a mezitřídní linii ve svém tiskovém prohlášení uvádějí, že „většina obyvatel Velké Británie nesnáší Robinsona a krajní pravici. My jsme většina, oni jsou jen hrstka“. Opírajíce se o tradiční populistické heslo „Pro mnohé, ne pro hrstku“, protirasističtí buržoové a maloburžoové vybízejí proletariát k účasti na skutečné mezitřídní frontě za použití hesel a způsobů demokratického jednání. Ten však naopak musí svůj boj postavit na přísně třídně orientovaném terénu.

REAKCE PROLETARIÁTU NA RASISTICKÉ NEPOKOJE: ZA JEDNOTU PROLETÁŘŮ V PROTIKAPITALISTICKÉM BOJI

Proletariát má jedinou cestu vpřed: třídní solidaritu mezi domácími proletáři a proletáři z řad přistěhovalců. Tato solidarita se buduje krok za krokem, ve společném boji proti vykořisťovatelské buržoazii, prostřednictvím stávek, okupací a divokých demonstrací. Aby však tato solidarita nebyla jen prázdným slovem, je důležité, aby tuzemští proletáři odhodlaně bojovali proti nacionalismu, rasismu a sociálšovinismu, které vládnoucí ideologie denně rozsévá v dělnické třídě prostřednictvím svých četných kanálů, mezi nimiž jsou na prvním místě média a nyní i sociální sítě. Skutečná jednota může existovat pouze prostřednictvím uznání, že přistěhovalí proletáři představují nejvíce vykořisťovanou a utlačovanou část pracující třídy, a prostřednictvím podpory jejich boje za zlepšení životních a pracovních podmínek. Přistěhovalecký proletariát si bude muset znovu připomenout svou historii vzbouřeneckých bojů proti buržoazii, jako byl kupříkladu případ povstání v Brixtonu v roce 1981, kdy se proletáři z řad přistěhovalců i obyvatelů metropole, po celé noci bouřili proti policii, stavěli barikády a zapalovali budovy.

A právě díky vedení své internacionalistické a mezinárodní třídní strany, nesoucí vědomí třídy, si proletariát bude moci znovu osvojit poučení ze svých minulých bojů a budovat svou revoluční jednotu v boji proti kapitálu až do jeho násilného svržení.

(1) Tommy Robinson vstoupil do Britské národní strany v roce 2004 s nostalgií po Třetí říši.

(2) Viz článek „Au Royaume-Uni, des émeutiers d'extrême droite dans les rues de Southport après une attaque au couteau“ v Le Monde, 31. července 2024: https://www.lemonde.fr /international /article/ 2024/07/31/au-royaume-uni-des-emeutiers-d-extreme-droite-dans-les-rues-de-southport-apres-une-attaque-au-couteau_6262985_3210.html.

(3) Viz náš článek uveřejněný v Le Prolétaire, č. 313 (16.-29. května 1980): „En Angleterre aussi la lutte des travailleurs immigrés“. Též „Il programma comunista“, č. 8 (19. dubna 1980): „Gran Bretagna: Solidarietà piena fra operai bianchi e di colore, base necessaria per la ripresa della lotta classista“.

(4) Viz „Les populations immigrées en Grande Bretagne“ v Programme Communiste č. 87, prosinec 1981, a také s.

(5) Viz naše stanovisko „Lutte de classe contre la loi immigration et toutes les attaques anti-ouvrières!“ z 18. ledna 2024, dostupné online na webu pcint.org.

(6) Viz společné komuniké na webových stránkách SWP: https://socialistworker.co.uk/ anti-racism/ sign-and-share-unity-statement-against-the-far-right-and-take-action/.