Trumpovo zvolení a pracující třída USA

Těchto několik údajů ukazuje, že volební porážka demokratického kandidáta není primárně důsledkem rasových předsudků nebo mužského šovinismu.

Ani verbální excesy a fake news ze strany kandidáta Trumpa a jeho příznivců, ani výzvy k volbě Harrisové ve jménu obrany demokracie před „fašistou,“ který byl soudy odsouzen, ani postoje hvězd showbyznysu, ani výroky prominentních ekonomů o dobrém stavu americké ekonomiky nedokázaly vzbudit mobilizaci voličů, která by byla srovnatelná s tou, která v roce 2020 vynesla k vítězství Joea Bidena. U milionů jeho voličů, zejména z řad nejchudších vrstev, převládá rozčarování a nespokojenost: za tyto čtyři roky se zvýšila nerovnost; ti nejchudší, proletáři, ještě více zchudli a dokonce i na vrstvy středních tříd dopadla inflace, jaká tu nebyla téměř čtyřicet let: zatímco kapitalisté a investoři na burze zaznamenávali růst svých zisků, někdy až ohromující.

Volby jsou vždy velmi zkresleným odrazem stavu mysli obyvatelstva obecně a proletariátu zvláště; demokratický systém byl v průběhu desetiletí zdokonalen tak, aby omamoval vykořisťované, nadělal z nich jen propagandu hltající voliče. Bohatě finančně zásobený volební cirkus (odhaduje se, že letos různé strany utratily na volební propagandu téměř 16 miliard dolarů, což je rekord) (2), má primární funkci odklánět snahy, frustraci a nespokojenost voličů na terén, který je neškodný buržoaznímu řádu, na půdu klání mezi různými stranami a kandidáty ve službách kapitalistů (pokud tito kandidáti nejsou již sami miliardáři, jako Trump, který údajně stojí proti elitám a establishmentu!). Jak řekl Lenin, citující Marxe: „podstata kapitalistické demokracie“ je,  „že utlačovaným je dovoleno vždycky jednou za několik let rozhodnout, který člen utlačující třídy je bude v parlamentě reprezentovat a provádět represálie!“ (3).

Tato nespokojenost proletářů, jejíž stopy lze nalézt ve volební proměně, se na reálné půdě třídních vztahů vyjevuje obnovením bojovnosti dělníků. Nejnovějším příkladem může být sedmitýdenní stávka více než 30 000 zaměstnanců Boeingu, kteří dvakrát odmítli dohody uzavřené mezi vedením a odbory IAM. Podle oficiálních statistik, které uvádějí pouze stávky zahrnující více než 1 000 pracujících, stávkovalo v roce 2023 (poslední dostupné údaje) více než 450 000 proletářů, což je číslo, kterého nebylo dosaženo již několik let (4).

Trumpovo zvolení představuje nástup do prezidentského úřadu nepřítele proletariátu; avšak Biden-Harrisová a Demokratická strana ukázali, bylo-li to ještě nutné, že v žádném případě nejsou, jak je rádi líčí krajně oportunističtí odboroví lídři, „přáteli pracujících“; neváhali rozbít stávky, jako byla ta železničářů, intervenovat pro zastavení jiných, jako v případě Boeingu, nebo deportovat více přistěhovalců bez dokladů než za Trumpa. Týž lidé, kteří navzdory zločinné politice v zahraničí (Izrael...) a protidělnické politice mezi demokraty, požadují po proletářích, aby je podporovali ve jménu „menšího zla“ nebo „obrany demokracie“, ve skutečnosti představují nejzákeřnější nepřátele proletariátu. K obraně před kapitalisty a jejich státem mohou proletáři ve skutečnosti spoléhat jen na svůj vlastní třídní boj; musí nejen odmítnout nacionalistickou, rasistickou a xenofobní orientaci šířenou především (avšak nejen) pravicovými a krajně pravicovými proudy: rovněž se musí rozejít se všemi těmito falešnými „přáteli“, kteří je připoutávají ke zkázonosné třídní spolupráci s kapitalisty, v níž jsou jejich zájmy obětovány zájmům podniku či národní ekonomiky.

Nadcházející období bude nevyhnutelně poznamenáno znásobením útoků na americké proletáře, a to nikoliv kvůli zlovůli Donalda Trumpa, nýbrž proto, že si to vyžadují ekonomické obtíže USA a zostřující se napětí mezi jednotlivými imperialismy. Stejně jako jejich druhové v jiných zemích budou muset američtí proletáři najít cestu nezávislého třídního boje a organizace, aby byli s to tomu čelit; zároveň však budou muset znovu ustavit svou internacionalistickou a internacionální třídní stranu: úkol, který není v žádném případě snadný ani se nedá rychle zvládnout, je ale nezbytný, mají-li boje, které pracující třídu čekají, směřovat k revolučnímu svržení kapitalismu.

(1) https://www.washingtonpost.com/politics/2024/11/12/what-numbers-actually-say-about-2024-election/

(2) https://www.opensecrets.org/2024-presidential-race

(3) LENIN, Vladimír Iljič. Stát a revoluce, v Lenin Sebrané spisy, sv. 33, Praha: Svoboda, 1950, str. 119–120

(4) https://www.bls.gov/wsp/

18. listopadu 2024