Back

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements - Prohlášení - Заявления


 

Jižní Afrika: kapitalismus zosnoval masakr v opuštěném dolu na zlato, 87 zabitých, 248 vyhladovělých

 

 

Jihoafrický kapitalismus dosáhl ve své brutalitě další mety: opuštěný důl na zlato poblíž Stilfonteinu byl svědkem kapitalistického barbarství. Vláda Afrického národního kongresu (ANC), skrze kterou od roku 1994 přešel kapitalistický režim do rukou černošských politických elit, jako loajální orgán jihoafrického kapitalismu zosnovala a řídila vyhladovění a smrt zoufalých lidských bytostí nacházejících se v opuštěném dole: 87 zabitých, 248 vyhublých téměř na smrt. Jejich zločin? Boj o přežití ve společenské realitě, kde je chudoba a nezaměstnanost (cca 30%, u mladistvých okolo 60 %) každodenní realitou. Tento masakr ve Stilfonteinu pravdivě demonstruje kontinuitu útlaku a barbarství od apartheidu (jihoafrické politiky rasové segregace uplatňované do 90. let) ke kapitalismu vedený černou buržoazií.

Tento masakr je pouhou nejnovější episodou v dějinách systematického útlaku a násilí na dělnicích a zbídačených masách v Jižní Africe. V období apartheidu byla pracovní síla barevných dělníků bezohledně vykořisťována, aby poháněla těžební průmysl a plnila kapsy zisky bílé buržoazie, která politikou rasové segregace a násilím upevňovala svou nadvládu. Konec apartheidu nepřinesl neprivilegovaným nebílým masám blahobyt a osvobození, ale nové přenastavení na stejných základech postavených vykořisťovatelských struktur. Po skončení apartheidu, za vlády ANC, dostal těžební průmysl těžkou ránu: cca 6000 dolů bylo zavřeno, z první příčky v těžbě zlata spadla JAR na jedenácté místo, a dále těžba upadá..; místní komunity byly pro své přežití dotlačeny k nelegální a nebezpečné těžbě.

Tito nelegální horníci, tzv. Zama zamas, příznačně pojmenované jako „riskovat“, jsou produktem úpadku těžebního sektoru; riskují, z nichž mnozí jsou migranti ze sousedních zemí, své životy, s improvizovanými prostředky, v opuštěných šachtách, aby těžili zlato, které s dalšími surovinami, na které je Jižní Afrika bohatá, kdysi pohánělo ekonomickou mašinérii Jižní Afriky. Hnacím impulsem těchto Zama zamas je čiré zoufalství jejich přežití, nikoli chamtivost a opulentnost, které jsou se zlatem spojovány – zoufalství zrozené z reality kapitalistické společnosti, kde jsou jejich životní poměry, a jejich rodin, opomínány a ponechány k úplné záhubě.

V roce 2023 vláda ANC zahájila operaci Vala Umgodi („Zavřít díru“), militarizovanou kampaň, která měla potlačit nelegální těžbu. Důl Stilfontein se stal od srpna 2024 dějištěm této kampaně. Bezpečnostní síly důl zablokovaly a v rámci promyšleného plánu se je snažily vyhladovět odříznutím dodávek potravin a vody. Horníci uvěznění v podzemí se dlouhé měsíce snažili žít v nepředstavitelně hrůzných podmínkách čelíce smrti.

Tvrzení policie, že horníci odmítali vylézt na povrch ze strachu ze oznámeného zatčení, je krutě zkreslené. Svědectví přeživších odhalují jiný aspekt příběhu: mnozí byli příliš slabí na to, aby vylezli po improvizovaných prostředcích, zatímco jiným aktivně bránili členové organizovaných zločineckých skupin ovládající těžbu v těchto šachtách.

Když byla vláda na základě soudních příkazů nucena jednat – po dlouhých soudních bitvách bylo dovoleno v listopadu a prosinci doručit malé množství jídla a vody –, byla její reakce bez citu a ledabylá. Záchranné operace mohly být zahájeny již několik měsíců dříve; konečná operace započatá 13. ledna 2025 trvala pouhé tři dny. V té době už přišlo o život 87 lidí – masakr, který nebyl způsoben kulkami, ale organizovaným vyhladověním a bezohledností.

Narativ ANC vykresluje Zama zamas jako zločince, kteří okrádají národní ekonomiku: uvádí se, že jen v roce 2024 stála nelegální těžba jihoafrickou ekonomiku 3,2 miliardy dolarů (76,9 miliard Kč). Realita je však jako vždy mnohem složitější. Nelegální těžba je skutečně organizovaná - ale tato organizace je mnohem větším rámcem, ve kterém jsou horníci samotní využíváni. Zločinecké syndikáty pracují dle jasně definovaných funkcí: vykořisťují dělníky a ilegálními způsoby dostávají zlato na světové trhy. Tyto skupiny nejsou „izolované“ gangy, ale vysoce organizované sítě s kořeny v místních komunitách, a co je zásadní, jsou napojeny na složky policie, (místních) úřadů.

Stejní policisté, kteří zablokovali důl Stilfontein, jsou obviňováni ze zločinného spolčení a braní úplatků, aby umožnili zločineckým skupinám nerušeně působit. Místní úřady rovněž často přivírají oči . Tato „organizace“ je zrcadlem samotného kapitalismu: hierarchická, vykořisťovatelská a krutá. Horníci na dně této pyramidy nesou plnou tíhu jejího násilí.

Hrůza v Stilfontein je ozvěnou masakru v Marikaně z roku 2012 (1), kde policie zastřelila 36 stávkujících (nikoli ilegálních!) horníků. Vražedné metody se sice liší, ale základní dynamika zůstává stejná: role státu jakožto kolektivního orgánu kapitalistických zájmů. V obou případech se dělníci bojující o přežití setkali s brutální represí.

Stát vedený ANC přidal k události nový rozměr: xenofobní rétoriku . Za obětního beránka si vybral migranty ze sousedních zemí a jejich očerňováním se snaží rozdělit pracující a chudé masy a zastřít společné vykořisťování a útlak, kterému všechny čelí. Tato rozdělující strategie slouží pouze k jedinému: posílení moci státu, kapitálu, a oslabení možnosti společenské exploze mas.

ANC, kdysi symbol boje proti apartheidu, je dnes na postu vlády hluboce nerovné společnosti. Představitelé ANC, z nichž mnozí zbohatli díky těžařskému průmyslu, jsou parazity na bedrách pracující třídy. Lidé jako Cyril Ramaphosa, kdysi odborový předák za National Union of Mineworkers (NUM) a Congress of South African Trade Unions (COSATU) a nyní důlní magnát, jsou toho ztělesněním. Jejich bohatství vzniklo z potu a krve pracujících, které v této post-apartheidové epoše kriminalizují.

Ministr pro nerostné suroviny Gwede Mantashe, rovněž bývalý odborový předák a také bývalý top funkcionář Jihoafrické komunistické strany (SACP), tragédii ve Stilfonteinu bezcitně komentoval, když horníky přirovnal k lidem dobrovolně riskujícím při lehání si na koleje. Takové výroky demonstrují skutečné poslání vlády: službu nikoli lidem, ale kapitálu.

Jak už bylo řečeno, masakry ve Stilfontein či v Marikana nejsou ojedinělými incidenty, ale vnějšími projevy systémového násilí, které je vlastní kapitalismu. Osud horníků poukazuje na širší podmínky jihoafrické dělnické třídy: prudce rostoucí nezaměstnanost, všudypřítomnou chudobu, vykořisťovatelskou neformální ekonomiku, a nepřekonanou realitu nerovného postavení barevných mas zděděného z bělošského kolonialismu a apartheidu.

ANC nikdy neprojektoval překonání kapitalistického režimu: již v roce 1964 sám Nelson Mandela demonstroval, že jde o rekonfiguraci nadstavby: „ANC nikdy v žádném období své historie neprosazoval revoluční změnu ekonomické struktury země, ani [...] nikdy neodsuzoval kapitalistickou společnost“. Pracující a chudé masy nikdy nemohly čekat od ANC vyřešení svých životních a společenských poměrů; program Black Economic Empowerment (Posílení ekonomického postavení černých) fakticky směřoval k jedinému: ustavení černošské buržoazní elity.

V tomto koloběhu násilí nemůže pracující třída spoléhat na ANC, ani na SACP, ani na třídně kolaborantské odbory NUM/COSATU; tato trojice udržuje její útlak. Jedinou cestou vpřed je organizování se mimo rámec třídní spolupráce, nezávisle na státu, jeho institucích a falešných přátelích pracujících a chudých mas, kteří jim stále předkládají iluzi blahobytu pod černošským kapitálem; už ze samotného důvodu existence přes hranice migrujících pracujících je mezinárodní solidarita nezbytná, boj v Jihoafrické republice však odráží vykořisťování, kterému čelí pracující na celém světě.

Tyto a další masakry jsou chmurnou připomínkou nelidskosti kapitalismu. Jsou však také výzvami do zbraně. Pracující v Jihoafrické republice – a na celém světě – se musí spojit, aby odstranili struktury kapitalistického režimu, které udržují jejich utrpení; a k nim se musí připojit zbídačené masy, protože pouze moderní proletariát, třída námezdních pracujících, je povolána a schopna revolučním bojem ukončit cykly vykořisťování a vybudovat společnost, v níž bude lidský život cennější než zisk.

 

Nechť krev prolitá ve Stilfonteinu podnítí explozi třídního boje.

Proletáři všech zemí, spojte se!

 


 

(1) Viz Proletarian, č. 9, zima 2012–2013; a https://pcint.org/07_TP/009/009-massacre.htm

 

27. ledna 2025

 

 

Mezinárodní komunistická strana

Il comunista - le prolétaire - el proletario - proletarian - programme communiste - el programa comunista - Communist Program

www.pcint.org

 

Top  -  Back to Statements  -  Back to Archives  - Back to Czech Page