|
Prises
de position - |
Oznámení, že USA brzy uvalí vysoká cla na evropské zboží, která budou následovat po již zavedených clech na kanadské, mexické a čínské zboží, doplněné protievropskými prohlášeními Trumpa a jemu blízkých osob (např. výrok o anexi Grónska, tj. území pod nadvládou Dánska), vyvolalo mezi evropskými vůdci, kteří čelí hrozbě obchodní války, zděšení. Ale Trumpovo rozhodnutí donutit Zelenského k zastavení bojů, mimo jiné tím, že ze dne na den pozastaví dodávky amerických zbraní a „zpravodajských informací“ na Ukrajinu, a vyjednat mírovou dohodu přímo s Ruskem bez účasti Evropanů, pro ně bylo skutečným šokem: až dosud bylo postojem evropských lídrů, protěžovaným všemi médii, podporovat Ukrajinu spolu se Spojenými státy „až do vítězství“ její armády; jakákoli myšlenka na příměří před dosažením tohoto cíle byla odsuzována téměř jako zrada ve prospěch Rusů.
Všichni představitelé evropské buržoazie se ve spěchu sešli, aby Zelenského ujistili o své trvalé neochvějné podpoře, a zároveň hned vzápětí vyzvali k příměří (!), načež ukrajinský prezident na usmířenou a s omluvou směrem k Američanům přišel s ujištěním, že je připraven pracovat „pod pevným vedením prezidenta Trumpa“ a podepsat jednostrannou smlouvu, která by USA poskytla významný podíl na nerostných surovinách země.
Na Ukrajině se v době její nezávislosti (1991) nacházelo přibližně 30 % zbrojního průmyslu bývalého Sovětského svazu; v tomto odvětví působilo přibližně 700 ukrajinských společností, které zaměstnávaly více než milion lidí. Vážné ekonomické potíže však znemožnily masivní investice, které by byly potřebné k reorganizaci a modernizaci tohoto průmyslu, který náhle pozbyl sovětský trh. Poté, co se ukrajinský vojenský průmysl na dlouhá léta propadl do hlubokého útlumu, zažíval od roku 2014 (datum ruské anexe Krymu a prvních střetů na Donbasu) díky velkým státním investicím oživení: do těsné blízkosti války s Ruskem, tedy do roku 2021, vzrostl ukrajinský vojenský rozpočet oproti roku 2014 o 1300 %! Dnes se země může pochlubit přibližně 500 podniky zbrojního průmyslu (nepočítaje v to více než tisíc nově založených startupů), které zaměstnávají téměř 300 tisíc lidí. Než došlo kvůli válce k omezení prodeje zbraní do zahraničí, byla Ukrajina jedenáctým největším obchodníkem se zbraněmi na světě, hned za Španělskem. To vše svědčí o skutečných poměrech a síle ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu, který nemůže nemít vliv na válečnou politiku země (1).
Přesto je Ukrajina při vedení války do značné míry závislá na západních vojenských dodávkách, a to především na Spojených státech, které tak mají na Ukrajinu rozhodující vliv: evropské státy navzdory svým prohlášením nejsou schopny americkou podporu nahradit.
Tváří v tvář nemožnosti pokračovat ve válce do posledního žijícího Ukrajince reagovali evropští představitelé oznámením bezprecedentního navýšení svých vojenských výdajů, které již toliko strmě rostly, a zmnožením svých válkychtivých prohlášení.
V Německu se sociální demokraté z SPD a konzervativci z CDU-CSU 5. března dohodli, že bez čekání na ustavení nového parlamentu po volbách přijmou v parlamentu zákon o zrušení ústavního ustanovení omezujícího rozpočtový deficit; to umožní navýšení vojenských výdajů na téměř 100 miliard eur ročně, tedy na dvojnásobek současné částky (a také zvýšení investic do infrastruktury země), přičemž se ozývají hlasy volající po obnovení povinné vojenské služby; 25. února britská premiérka oznámila, že vojenské výdaje, které jsou již nyní druhé nejvyšší v Evropě, vzrostou do roku 2027 v rozpočtu z 2,3 procent na 2,5 procenta, což je „největší nárůst britského vojenského rozpočtu od konce studené války“, a že do roku 2030 by měly dosáhnout 3 procent; ve Francii Macron 20. února odhadl, že vojenské výdaje bude možná nutné navýšit na 5 % rozpočtu (oproti současnému 2,1 procentu) a ve svém televizním prohlášení z 5. března, aniž by uvedl konkrétní čísla, znovu potvrdil, že další vojenské výdaje jsou nutné „co nejdříve“; 6. března vedoucí představitelé EU potvrdili plán Evropské komise na „přezbrojení Evropy“ ve výši 800 miliard eur, atd. Pro úplnost dodejme, že Britové a Francouzi prohlásili, že jsou připraveni poslat své vojáky, aby garantovali příměří na Ukrajině, a Francouzi navrhli rozšířit svůj „jaderný deštník“ na další evropské státy (2).
Navyšování vojenských výdajů a „podpora Ukrajiny“ byly včera zdůvodňovány potřebou zajistit vítězství Kyjeva a potrestat Rusko za porušování mezinárodního práva a válečné zločiny: jak se každý mohl přesvědčit, v případě Izraele porušování mezinárodního práva a válečné zločiny nevedly k žádnému „potrestání“ ze strany evropských zemí, které se na nich ve skutečnosti podílely, neboť buržoazní státy respektují právo jen tehdy, pokud slouží jejich zájmům. Obrovské dodatečné navyšování vojenských výdajů, které bylo s velkým halasem oznámeno, a válečně štvavá atmosféra šířená médii jsou dnes odůvodňovány bezprostředním ohrožením Evropy ze strany Ruska při pravděpodobném zastavení bojů na Ukrajině a vyhlídce, že se USA stáhnou (3).
Absurdita argumentů, které tato buržoazní propaganda uplatňuje, nemůže zastřít skutečnost, že kapitalismus v mezinárodním měřítku nezadržitelně směřuje k vojenským konfliktům „velké intenzity“ - čehož jsou si vědomy všechny buržoazní státy. Vyhlídka na třetí světovou válku, která je v určitém okamžiku nevyhnutelným vyústěním kapitalistických krizí, je stále více hmatatelná, byť zatím není bezprostřední. Pokud chce Trumpova Amerika zastavit válku na Ukrajině, není to z lásky k „míru“, nýbrž proto, že chce po shledání neúspěchu probíhající války přesměrovat své síly do Asie, kde ji čeká rozhodující konfrontace s Čínou.
Evropské státy, které již nemají jistotu zachování spojenectví se Spojenými státy, se závratnou rychlostí připravují na to, aby byly schopny vést válku „na vlastní pěst“. A tato příprava nespočívá jen v navyšování vojenských výdajů; zahrnuje také a především získávání všeho obyvatelstva, a zejména proletářů, pro národní jednotu, tj. pro obranu zájmů národního kapitalismu: proletáři a vykořisťovaní jsou vyzýváni, aby přijali oběti, zřekli se obrany svých třídních zájmů ve jménu obrany vlasti, nežli budou povoláni v případě potřeby prolévat svou krev. Už nyní tyto dodatečné vojenské výdaje zaplatí proletáři v podobě snížených sociálních výdajů, které nejsou darem buržoazního státu, ale součástí „odložené“ mzdy - té části mzdy, která není přímo vyplácena a z níž se tyto výdaje financují: válečná ekonomika je především válkou proti proletářům! Nechtějí-li být proletáři dnes nadměrně vykořisťováni a zítra použiti jako potrava pro děla, musí odmítnout podřídit se buržoazním vyhlídkám. Je možné postavit se proti obětování se v době míru stejně jako v době války, které přináší prospěch výhradně kapitalismu, za předpokladu, že vstoupíme do boje za nekompromisní obranu výhradně proletářských zájmů.
Odmítnutí smrtonosné národní jednoty, odpor proti paralyzující třídní spolupráci ve jménu obrany vlasti, navrácení se ke skutečnému třídnímu boji, založenému na prostředcích, metodách a organizacích třídního charakteru, může sjednotit proletáře všech národností proti kapitalismu a proti buržoazním státům, a to s konečným cílem svrhnout tento systém bídy, vykořisťování a války a připravit půdu pro beztřídní, bezstátní společnost – komunismus.
Buržoazie se připravuje na válku na obranu kapitalismu, připravme se na třídní válku, abychom učinili konec buržoaznímu řádu!
(1) Údaje převzaty ze SIPRI, 22. 2. 25 : https://www.sipri.org/commentary/topical-backgrounder/ 2025/transformation-ukraines-arms-industry-amid-war-russia. Pro srovnání, ve Francii podle odhadů působí přímo či nepřímo ve zbrojním průmyslu 2 000 až 4 000 společností, které zaměstnávají celkem 210 000 lidí.
(2) Zelenskyj však 29. 1. prohlásil, že k zajištění míru by bylo zapotřebí „minimálně“ 200 000 evropských vojáků, což je pro evropské armády nereálné...
(3) Například 19. 2. dánský premiér zdůvodnil oznámení o masivních vojenských výdajích, které mají do konce roku přesáhnout 3 % rozpočtu, obavami z rychlého příměří na Ukrajině, „protože to může dát prezidentu Putinovi a Rusku lepší příležitost [...] znovu mobilizovat a zaútočit na Ukrajinu nebo jinou zemi v Evropě“.
9. března 2025
Mezinárodní komunistická strana
Il comunista - le prolétaire - el proletario - proletarian - programme communiste - el programa comunista - Communist Program
www.pcint.org
Top