Belgie

Proti vládní koalici „Arizona“ je zapotřebí skutečný třídní boj !

Generální stávka ve středu 26. listopadu, která následovala po stávkách v pondělí 24. (stávka dopravy) a v úterý (stávka veřejného sektoru), zaznamenala velký úspěch, s četnými stávkovými hlídkami (pikety) a silničními blokádami. Stávka zasáhla mimo jiné odvětví kovoprůmyslu, chemického průmyslu, potravinářství, logistiky, maloobchodu, letišť, přístavní činnosti atd. Ve veřejné dopravě pikety často po tři dny blokovaly autobusový provoz, zatímco v železniční dopravě byla díky nestávkujícím zaměstnancům zavedena omezená náhradní doprava. Na poště úřady oznámily účast na stávce ve výši 40 %, do stávky vstoupily a demonstrovaly tisíce učitelů atd.

Tyto stávky na konci listopadu přicházejí po několika dnech mobilizací a stávek od začátku roku: celostátní stávky 31. března, 21. dubna a 14. října, s velkou centrální demonstrací v Bruselu, kde se sešly desítky tisíc lidí (140 000 podle odborů), více než při demonstraci v únoru (100 000 podle odborů), k nimž se přidaly sektorové stávky, jako byly stávky v dopravě či učitelů atd. Nespokojenost s antisociálními opatřeními přijatými vládou Arizona (pojmenovaná tak proto, že barvy stran vládní koalice odpovídají barvám vlajky tohoto amerického státu) hned od jejího nástupu je hluboká a odráží se v odhodlání k boji silnějším než kdy dříve, jak se ukázalo ve stávkách posledních dní: mobilizace dosáhla úrovně nevídané po desetiletí.

Tím, že dělnická třída prakticky zastavila kapitalistickou ekonomiku, prokázala svoji potenciální moc: kapitalismus se opírá o její práci, kterou vykořisťuje ve svých podnicích, aby získal zisk nezbytný pro své přežití. Když se ekonomická situace zhoršuje a ohrožuje zisky, nebo když je nucen zvyšovat své náklady (například v případě vojenských výdajů), kapitalismus nemá jiné řešení než zvýšit vykořisťování, zaútočit na životní a pracovní podmínky proletariátu, přímo prostřednictvím snižování reálných mezd a nepřímo prostřednictvím snižování sociálních dávek, které tvoří to, čemu se říká nepřímá mzda (část mzdy, která není vyplácena pracovníkům a je používána k financování sociálních dávek): přesně to je to, k čemu se vláda Arizona zavázala – organizovat, centralizovat a plánovat protiproletářské útoky ve službách kapitalistů. Dne 24. listopadu, v první den odborové mobilizace, oznámila svůj návrh rozpočtu, čímž ukázala, že stávkové dny ji nezviklaly; balík opatření zahrnuje zvýšení ceny plynu, zkrácení doby vyplácení podpory v nezaměstnanosti, zrušení invalidních dávek pro téměř 100 000 osob, konec indexace mezd (v současnosti pouze pro platy nad 4 000 eur hrubého nebo 2 500 eur čistého), změny v DPH atd. Tento manévr je tedy součástí třídního útoku, jemuž lze úspěšně čelit pouze třídní odpovědí, rozhodným bojem s prostředky a metodami třídního charakteru, které zasahují kapitalistické zájmy.

Touto cestou se však nevydaly organizace společné odborové fronty, které hnutí organizují; jejich prohlášení den po generální stávce se omezilo na to, že označilo za „krajně politováníhodné“, že vláda nebere v úvahu, že její „opatření oslabují důvěru (…) v politické představitele“ (!). A po tomto žalostném konstatování ujistilo, že odbory budou „v následujících dnech přemýšlet o dalších krocích, které je třeba v rámci tohoto sociální hnutí podniknout“ (1)…

Tyto organizace se totiž považují za „sociální partnery“; soustředí své akce v perspektivě třídní spolupráce se zaměstnavateli a státem a snaží se tedy být vyslyšeny vládou, nikoli s ní čelně bojovat. Generální stávka se tak redukuje na prostředek nátlaku, aby bylo možné „ovlivnit“ vládní rozhodnutí (2), a odborové vedení se snaží usměrňovat a kontrolovat hnutí, aby zabránilo jakémukoli „překročení mezí“, které by mohlo ohrozit zavedený pořádek (3). Mobilizace se tříští do sporadicky organizovaných dnů akce, oznamovaných s velkým předstihem, aby se zaměstnavatelé a stát mohly připravit, a do střídavých či podnikových bojů, které z dlouhodobého hlediska mohou pracující pouze vyčerpat, s minimálními obtížemi pro kapitalisty a bez schopnosti otřást odhodláním vlády.

Proletariát v Belgii má dlouhou historii tvrdých bojů, ale má také dlouhou historii bojů zrazených reformistickými a kolaborantistickými odborovými vedeními: je to lekce, na kterou se nesmí zapomínat.

Aby zvítězil, bude muset se rozejít s oportunistickými a poraženeckými orientacemi, vzít své boje do vlastních rukou a zapojit se do skutečného antikapitalistického třídního boje.

(1) https://fgtb.be/presse/les-syndicats-affiche-une-determination-intact

(2) Jeden odborář vysvětluje: „V boji proti vládě Arizona neusilujeme o nekompromisní strategii s neomezenou stávkou a jasnými hesly požadujícími pád vlády. Naše odborové organizace dávají přednost masové mobilizaci, aby získaly manévrovací prostor pro vyjednávání“. https://rapportsdeforce.fr/classes-en-lutte/greve-generale-que-se-passe-t-il-en-belgique-040824109. Zdá se, že odbory chtěly hledat pomoc u vlámských socialistů (Vooruit), kteří jsou součástí koalice Arizona.

(3) Dne 9. září předložila společná odborová fronta parlamentnímu Výboru pro sociální záležitosti stanovisko proti návrhu zákona, jehož cílem je zakázat stávkové pikety: toto stanovisko tvrdí, že právo (účastnit se piketů) „může být omezeno pouze v případě zastrašování nebo násilí“. Jinými slovy, naši odboráři hájí pikety pouze tehdy, jsou-li neškodné… https://fgtb.be/echo/lavis-du-front-commun-syndical-contre-la-proposition-de-loi-mr-sur-la-liberte-de-travailler-en

8. prosince 2025