Válka na Ukrajině: nechutný oportunismus „Mouvement communiste-Kolektivně proti Kapitálu“

„Mouvement Communiste-Kolektivně proti Kapitálu“ je skupina působící v Belgii, Francii a České republice, která vznikla spojením elementů z Internationalist Communist Current (ICC) a skupiny odkazující na italský „operaismus“ 70. let; těší se určité pověsti jakéhosi politického a teoretického radikalismu mezi těmi, které upoutaly jejich výstupy.

V její nejasné a matoucí prezentaci (viz její webové stránky) se dočteme, že hodlá hájit „marxistické koncepce“; podle tohoto „Hnutí“ (slovní hříčka, „Mouvement“ je francouzsky „hnutí“, pozn. Překl.)  teorie „vždy prochází hlubokou krizí“ kvůli jejímu „překrucování (třídní kolaborace; nacionalismus; parlamentarismus; pacifismus; syndikalismus), které po desetiletí prováděli především sociální demokraté, stalinisté, maoisté a trockisté“. Své „ambice a naděje“ shrnuje do formule: „maximální nesmiřitelnost vůči třídám reprezentovaným současným režimem a maximální svoboda a sebeorganizace v řadách těch, kteří se zapojí do boje za kolektivní a individuální budoucnost hodnou života“.

Již jsme měli příležitost ukázat, že její nároky na teoreticko-programovou přísnost a nekompromisnost jsou jen záminkou pro její praktický oportunismus. Válka na Ukrajině se stala novým, obzvláště odpudivým příkladem, a to zveřejněním textu na dané téma: „UCRAINA : La spedizione coloniale russa accelera la corsa alla guerra mondiale“ (UKRAJINA : Ruská koloniální expedice urychluje závod o získání světová válka; k 13. dubnu 2022 není v češtině, pozn. překl.) (27/2/22) (1). 

V poměrně podrobné analýze meziimperialistických vztahů popisujících postoje různých států píše, že „Evropská hlavní města pokračují dále roztříštěně“, avšak navzdory rozdílům představila jednotnou frontu a přijala opatření (hospodářské sankce, vojenská pomoc Ukrajině), která svým rozsahem ruský imperialismus nepochybně překvapila. To je opakující se chyba analýz evropských imperialismů, jejichž silné stránky (a tím i nebezpečí pro mezinárodní proletariát) má MC-KP vždy tendenci bagatelizovat ve srovnání s jejich konkurenty na světové scéně. Tento bod však nyní nebudeme rozvádět.

Ve zbytku svého textu MC-KP znásobuje své přihlášení se k ortodoxnímu [marxistickému] přesvědčení, která kontrastují s plochostí většiny proudů takzvané "extrémní levice" vůči oficiální proimperialistické propagandě:

„Naše postoje jsou dobře známé. Dělníci nemají žádnou vlast, nebrání žádné hranice, bojují především proti své vlastní buržoazii a proti veškeré imperialistické a kolonialistické anekční politice. Dělníci usilují o sbratření uniformovaných proletářů v proti sobě bojujících táborech s cílem přeměnit imperialistické války ve války třídní“.

Krátce nato však dodává, že „heslo o sbratřování mezi uniformovanými proletáři na obou frontách je v podmínkách konfliktu na Ukrajině nemožné“, ruští vojáci jsou, jak nás MC-KPK ujišťuje, profesionálními uskupeními, které jsou „nejloajálnější k (ruskému) režimu“. Při psaní těchto vět si určitě MC-KP nebyla vědoma mnoha svědectví o nedostatečné „morálce“ a bojovnosti mnoha těchto často velmi mladých vojáků, kteří někdy opouštěli svou techniku, dokonce odmítali bojovat atd.(2) Těch 200 000 vojáků sešikovaných kolem hranic ovšem nemohli tvořit převážně profesionální vojáci nebo „žoldnéři“, kteří by nepřipustili žádné sbratřování…

V souvislosti s výzvami k obětování se za vlast, které zveřejnila ukrajinská vláda a neonacistické milice, MC-KP ujišťuje: „Není pochyb o tom, že proletariát na Ukrajině nemá nic společného s tímto vlasteneckým bojem, jehož stoupenci jsou podobní těm Putinovým.“ Hned vzápětí však dodává: „Na druhou stranu nelze zcela vyloučit, že se části vykořisťované třídy a následníci demokratického hnutí z Majdanu v roce 2013 pokusí zorganizovat ozbrojený či neozbrojený odpor proti invazi při rozkolu s ukrajinským státem a jeho nacistickými milicemi.“

„Demokratické hnutí“ z let 2013–2014, vychvalované „krajně levicovým“ oportunismem, bylo rozsáhlým protestním hnutím maloburžoazní povahy proti spornému volebnímu vítězství proruského kandidáta a ve prospěch vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Hnací silou tohoto hnutí byly krajně pravicové nacionalistické skupiny financované oligarchy napojenými na Západ…

Ale MC-KP dále uvádí, že tato perspektiva by zasadila „strašlivou ránu ukrajinskému státu“, posílila by opozici vůči válce v Rusku, umožnila by „vznik nezávislých dělnických bojů“ a dala by jasný signál „třídní politické autonomie milionům ukrajinských dělníků, kteří emigrovali do Evropy a Ruska, a obecněji světovému proletariátu“. Ale aby toho dosáhli, uzavírá, „musí proletáři používat legální i nelegální zbraně“ .

Ve skutečnosti se zde v naprostém rozporu s výše uvedenými ortodoxními marxistickými výroky a navzdory citátům z Lenina roztroušeným v textu navrhuje opakování „partyzánské“ politiky v době druhé světové války: samozvaná autonomní účast proletariátu v imperialistické válce. Zmizela tak zlomová propast mezi válečnými frontami a revolučním defétismem, který Lenin a bolševici tvrdošíjně hájili jako podmínku znovuobnovení revolučního třídního boje; podle MC-KP může účast ve válce naopak vést k „třídní politické autonomii“ (ať už tento vágní pojem znamená cokoli) a tato „autonomie“ může být dílem následníků demokratického, tj. politicky buržoazního hnutí! Je těžké popřít komunistické revoluční postoje ještě jasněji…

V odpovědi na českých internetových stránkách na žádost uživatele o vysvětlení MC-KP píše: „Dá se odpor proti kolonialistickému vojenskému agresorovi ztrivializovat do ‚je to bojování (a umírání) za stát‘? Určitě nedá, myslím, že je to boj na obranu života před jeho stalinizací, návrat ‚sovětských dob‘ s represemi a cenzurou a potlačováním individuálních a kolektivních svobod je to, čeho se lidi v Ukrajině bojí a čemu vzdorují. Odtud „definice“ ukrajinského boje jako ozbrojeného demokratického. Pokud zůstane ‚jen‘ při tom, hrozí následek, který hrozí u každého demokratického hnutí: posílení státu. Je myslitelný i jiný následek? Ano, pokud onen boj pracující ustaví na třídním základě…“

Kruh se uzavřel: pro MC-KP, stejně jako pro nejšpinavější buržoazní propagandu, jsme na Ukrajině svědky odporu lidu bojujícího za svou svobodu, a ne války mezi dvěma buržoazními státy! Překřtít válku na ukrajinské straně s všeobecnou mobilizací mužského obyvatelstva coby potravy pro děla jako „ozbrojený demokratický boj“ není nic jiného než ubohé ospravedlnění naprostého souladu s válečnou frontou, navzdory všem pseudotřídním frázím.

Neměnnost oportunismu: i když důsledky pro proletariát jsou neskonale menší, jedná se o stejnou zradu zásadních principů nezávislosti třídy, které se v roce 1914 dopustila většina stran II. internacionály, jež bolševici odsoudili coby zaprodání se buržoazii a kvůli které bylo nutné se s nimi rozejít, aby bylo možné ustavit revoluční strany a Internacionálu.

Engels vysvětlil, že základem každé politické chyby je teoretická chyba. Teoretická prázdnota, kterou MC-KP přímo nevyřčeně připouští, když se ohání hlubokou teoretickou krizí, ji odzbrojuje tváří v tvář ideologickému tlaku vládnoucí třídy, což ji fakticky vede k tomu, že se staví na stranu buržoazního tábora. Ve skutečnosti marxistická teorie neprochází krizí: „v krizi“ se ocitají síly, které se s touto teorií, s tímto programem rozešly. Rozchod s těmito silami, ať už velkými či malými, návrat k oné teorii a programu a obnovení třídní strany na tomto základě je, aniž bychom chtěli MC-KPK urazit, jediným východiskem pro proletáře Ukrajiny a Ruska, kteří jsou vyzýváni prolévat svou krev či přinášet oběti na obranu „svého“ kapitalismu, jakož i pro proletáře na celém světě, kteří budou dříve či později konfrontováni se stejnou perspektivou.

(1) http://movement-communiste.com/documents/MC/Leaflets/BLT2202FRvG.pdf

(2) Šéf britské rozvědky prohlásil, že ruští vojáci odmítli uposlechnout rozkazy, jiní poškodili svou techniku (Financial Times, 7. 4. 22). Nebereme tyto informace doslova, ale o nespokojenosti, která panuje i mezi uskupeními označovanými za nejbližší ruskému režimu, svědčí i další informace: právník z Krasnodaru (jižní Rusko), který se ujal obhajoby desítky příslušníků Rosgvardie (Národní gardy, považované za neochvějné stoupence režimu) odmítajících být vysláni na Ukrajinu, uvedl, že se na něj ve stejné věci obrátilo téměř tisíc lidí. (Financial Times 2/4/22)

(3) https://bit.ly/3Iyjbu6